Všímaví fanoušci jistě zaznamenali, že v průběhu prosince se u A-týmu přestal objevovat dlouholetý masér a kustod Josef Vasiliak. V klubu skončil na vlastní žádost a zamířil do jiné pracovní oblasti. Celý klub mu touto cestou ještě jednou děkuje za skvěle odvedenou práci a věčně dobrou náladu, jíž v klubu šířil a přeje Pepovi do dalšího soukromého i profesního života jen to nejlepší.
V rozjeté a velmi náročné sezóně ale nebyl čas ztrácet čas, a je malým zázrakem, že se náhradu za Pepu podařilo najít tak rychle. Již od léta působí na částečný úvazek u mládeže jako kondiční trenér SpS a SCM Jan Murín, a právě on se nyní připojil i k A-týmu. Tam bude zastávat částečně roli kustoda a maséra, a zároveň bude postupně přebírat odpovědnost za jeho fyzickou přípravu. Od „Muríňa“, jak Honzovi rychle začali hráči říkat, se očekává okysličení zaběhnutých postupů, velká energie a další propojování mládežnické a mužské složky našeho klubu. Jedná se tedy o koncepční krok při přeskupení pozic a posílení stávajícího realizačního týmu.
Honzo, jak se stalo, že ses najednou objevil v BK Děčín?
Asi před necelými dvěma lety jsem se poznal s Robem Landou, který mě úplně původně poptal, zda bych pomohl s trénováním jednoho z regionálních juniorských družstev. Covid ale řádil a tréninky probíhaly pouze venku a já situace využil ke kondiční průpravě. Když se rozvolnilo, klub mě začal vnímat už spíše jako kondičáka se zaměřením na basket, nikoli jako trenéra basketbalu. Po získání nového statusu klub přivedl Tondu Pištěckého na pozici hlavního trenéra SCM a pozice kondičního trenéra SCM byla nabídnuta mě. Já nabídku s radostí přijal a zdá se, že jsem zapadl, protože o 3 měsíce později klub přišel s další nabídkou, která nešla odmítnout :)
U basketbalu nejsi pracovně poprvé, zkušenosti máš i z práce pro federaci…
Ano, ale byla to práce pro basketbal z jiného úhlu. Pracoval jsem v oddělení marketingu a produkce KNBL. Byl jsem u organizace a produkce akcí jako je All-Star Game, Final 4, 3×3 Tour, zápasy reprezentace, studio basketbal, nebo basketbalové léto na hudebních festivalech Hrady CZ. Práce byla různorodá a mezi oblíbené úkoly patřilo třeba předávání Hyundaie Genesis MVP měsíce, obzvlášť, když mě tento úkol dvakrát zatáhl domu do Děčína, kde jsem natáčel rozhovor s Tomášem Vyoralem a o něco později s Pomim.
Děčínský basket Ti není cizí, jak dlouho jej sleduješ?
Abych se přiznal, tak dlouho pro mě cizí byl, i přesto, že jsem zdejší rodák. Jako teenager jsem měl svou partu z atletiky a nic jiného než atletika mě nezajímalo. Až někdy ve čtvrťáku na střední mě najednou chytla posedlost basketbalem. Teď to bude znít bizarně, ale je to pravda – za ten náhlý zájem o basketbal může videohra NBA 2k :D Uchvátila mě tenkrát grafika a realističnost hry a tehdy jsem zjistil, že je to vlastně i skvělý sport :D Začal jsem sledovat NBA a NBL.. A abych tedy odpověděl na otázku, Děčínský basket sleduji přibližně od sezóny 2010/11.
Spoustu let ses závodně věnoval atletice, jak hodnotíš svou kariéru?
S atletikou jsem začínal v místním klubu ASK Děčín pod trenérem Caldou, který kdysi také působil jako kondiční posila basketbalového A-týmu. Pamatuji si párkrát A-tým na dráze, když jsem byl dorostenec. V té době byl v týmu William Hatcher, který na dráze zaběhl rychleji letmou třicítku než já a mě to tenkrát hrozně rozčilovalo :D Na vysokou jsem pak odjel do Českých Budějovic, kde jsem studoval tělovýchovu a sport na pedagogické fakultě a závodil za klub T.J. Sokol ČB. Dále jsem pak zavodil v klubech USK Praha, ASK Slavia Praha, hostoval jsem několikrát v dresu AC Ústí n. Labem a jednu přípravu jsem si odmakal i na pražské Dukle. Jak kariéru hodnotím? S tím, co jsem ze sebe na osmistovce a patnáctistovce vymáčkl spokojený vlastně jsem. Škoda jen vleklých zranění, které mě vždy v nějaké části sezóny limitovaly a málokdy jsem odzávodil celou sezónu. Definitivně mě zastavilo vážnější zranění achilovky na začátku halové sezóny v roce 2019.
Basketbalová kondice je ale trochu jiná disciplína než lehká atletika. Budou z hráčů běžci?
Samozřejmě respektuji rozdílnost pohybových vzorů v basketbale a v atletice a už nějakou dobu se o specifickou basketbalovou kondici intenzivně zajímám. Například kurz Basketball Strength & Conditioning pořádaný federací je jedna z věcí, která mě velmi obohacuje a vyhraňuje. Snažím se tak postupy z atletického tréninku přetavit do basketbalového prostředí s respektováním odlišných pohybových stereotypů.
Co bude teď přesněji Tvoji náplní u A-týmu?
Úkol zněl jasně: přinést do týmu oživení kondiční složky a z dlouhodobého hlediska vytvořit tréninkový program, který bude funkční a efektivní. Dále budu klukům k dispozici jako kustod a po Pepovi dokážu částečně převzít i roli maséra, se kterou zkušenosti mám.
Nepůsobíš ale pouze u mužů, jak vidíš po půl roce práci u mládeže?
Od léta funguji u mládeže zařazené do SCM, a je to skvělá parta talentovaných chlapců. Být kondiční trenér basketbalové mládeže má ale jednu nevýhodu, a to tu, že jste prostě ten zlý strejda, co vám vezme hračku (míč) a nutí vás se věnovat pouze svému tělu. Kluci ale makají a jsou si vědomi toho, že bez kondiční kapacity se svému basketbalovému limitu nepřiblíží.