Omezený volný pohyb, opakovaně nedostupné pohostinské služby, rušení hromadných akcí, uzavřené hranice, deštivý rok. Po několikaletém nepřetržitém růstu návštěvnosti Národního parku České Švýcarsko došlo v roce 2020 poprvé po delší době k jejímu poklesu. Data z infračervených průchodových čidel umístěných na zhruba 20 místech národního parku umožňují dlouhodobé sledování intenzity návštěvnosti a jejich lednový odečet přinesl první konkrétnější údaje o dopadu opatření proti šíření koronaviru na návštěvnický ruch.
Návštěvnost národního parku je sledována automatickými měřidly od roku 2005. Data naměřená před rokem 2009 však do přehledů v současné době zahrnována nejsou, a to z důvodu změny technologie měření v polovině roku 2008, kdy dříve používané infračervené závory nahradila tepelná čidla, zaznamenávající při průchodu návštěvníka takzvaným měrným profilem impulz na základě změny teploty. Od roku 2009 správa parku používá stále stejnou technologii a naměřené údaje jsou proto snadno porovnatelné.
Jak ukazuje graf vývoje v letech 2009 až 2020, návštěvnost národního parku s výjimkou povodňových let 2010 a 2013, a nyní také „koronavirového“ roku 2020, vytrvale rostla. Jeho sloupce představují součet impulzů zaznamenaných sčítacími zařízeními na 13 místech národního parku. Nejedná se tedy o počet návštěvníků, ale spíše o vyjádření intenzity ruchu, který je návštěvníky vyvolán. Zkrátka a dobře, jeden návštěvník může za určité období projít více sčítacími místy. To však nic nemění na závěru, že se národní park od roku 2009 stal výrazně rušnějším místem, jak ukazují například sloupce grafu pro roky 2018 a 2019.
Dva posledně zmíněné roky v historii měření návštěvnosti představují dosavadní rekord. Je otázkou, zda je správné porovnávat rekordní rok 2019 s přinejmenším nestandardním rokem 2020, ale budiž. Pro příznivce stručnosti lze konstatovat, že se návštěvnický ruch v Národním parku České Švýcarsko meziročně propadl téměř o 18 %. Při bližším pohledu se však odhalují vysoce zajímavé změny, zejména pokud si rok rozdělíme do tří logických časových celků. Prvním celkem je období od ledna do konce června, pracovně nazvaný „Mimosezóna 1“, druhým je „Hlavní sezóna“ zahrnující červenec a srpen, třetím pak „Mimosezóna 2“ pro období od září do konce roku. Pro Mimosezónu 1 roku 2020 je charakteristické zavedení opatření proti šíření epidemie Covid-19, pro Hlavní sezónu jejich úplné uvolnění a pro Mimosezónu 2 jejich opětovné zavedení v říjnu 2020.
Jak je ze souhrnného grafu pro celé území národního parku patrné, došlo k největším poklesům návštěvnického ruchu právě v Mimosezónách 1 a 2 (o 36 % a 25 %), v Hlavní sezóně však došlo oproti srovnatelnému období v roce 2019 k nárůstu o skoro 5 %. Návštěvnost však neklesala ani nerostla v jednotlivých částech národního parku stejně. Ještě zajímavější pohled se otevírá, pokud si park rozdělíme na podregiony, pracovně nazvané „Hřensko“, „Jetřichovicko“ a „Krásnolipsko“.
Odlivem stižené Hřensko
Jednoznačně nejvýraznější výkyvy návštěvnosti jsou pozorovatelné v podoblasti Hřenska, kde došlo v Mimosezóně 1 k propadu návštěvnosti o 45 %, v Mimosezóně 2 pak o 36 %. Naopak v Hlavní sezóně došlo k nárůstu návštěvnosti o pouhých 1,3 %, což je v podstatě pod úrovní statistické chyby a lze tedy říci, že zde v Hlavní sezóně setrvala návštěvnost zhruba na stejné úrovní jako v předchozím roce 2019. Samozřejmě zde z hlediska návštěvnosti docházelo i v mimosezónách k víkendovým extremitám, ale to už je jiné téma. V každém případě lze konstatovat, že za celý rok 2020 poklesla v okolí Hřenska intenzita návštěvnosti téměř o čtvrtinu.
Imunní Jetřichovicko
Úplně jiný obraz nastiňují statistiky Jetřichovicka. K určitému poklesu, o 7 %, zde došlo v Mimosezóně 1. V Hlavní sezóně následoval nárůst návštěvnické intenzity o 13 % a v Mimosezóně 2 dokonce o 18 (!) procent. Celkově tak v porovnání s rokem 2019 došlo dokonce k mírnému nárůstu návštěvnického ruchu o necelých 6 procent.
Stabilní Krásnolipsko
Oblast Krásnolipska je v porovnání s předchozími dvěma specifická velkým, téměř třicetiprocentním, poklesem ruchu v Mimosezóně 1 a naopak poměrně razantním nárůstem v Hlavní sezóně o 15 procent. Pokles o necelá 4 % zaznamenaný v Mimosezóně 2 je velmi mírný, téměř na hranici statistické chyby měření. Celkově tedy intenzita návštěvnického ruchu poklesla o skoro 8 procent, tuto skutečnost ale lze přičíst především vývoji v Mimosezóně 1.
Rozbor příčin vývoje návštěvnického ruchu v jednotlivých podoblastech Národního parku České Švýcarsko i v chráněném území jako celku není záměrem tohoto textu. Svou roli sehrává velké množství vlivů, namátkově nedostupnost oblasti pro zahraniční návštěvníky, pobídky občanům k trávení času v přírodě, omezená možnost poskytovat hostinské služby, deštivý charakter převážné části roku, vytvoření nové naučné stezky Česká silnice či oprava části Köglerovy naučné stezky Krásnolipskem na území národního parku, včetně jejich mediální propagace, ale také snaha návštěvníků vyhnout se turisticky exponovaným lokalitám a jejich volba lokalit s předpokládanou nižší mírou návštěvnosti.
V každém případě je za rok 2020 možné konstatovat pokles návštěvnického ruchu na území Národního parku České Švýcarsko, a to celkově o zmíněných 18 %. Změnila se však také skladba návštěvníků. Podle analýzy anonymizovaných dat mobilních operátorů zpracované pro rok 2019 činil poměr domácích a zahraničních návštěvníků 57 % ku 43 %. Pokles intenzity návštěvnosti tedy byl celkově menší, než by bylo možné očekávat například v důsledku nedostupnosti Českého Švýcarska pro zahraniční návštěvníky.
Zdroj: www.npcs.cz