V nucené pauze zaviněné návratem pandemie koronaviru jsou pozastavené veškeré soutěže v zemi a v této nechtěné pauze přinášíme několik rozhovorů s hráči děčínského „A“ týmu. Nyní jsme vyzpovídali kapitána Pavla Zajana.

1. Pavle, jsi litoměřický odchovanec. V kolika letech jsi začal s hokejem a kdo Tě k němu přivedl?

Začal jsem v osmi letech, k hokeji jsem se dostal tak, že jsem s dědou v obchoďáku viděl hokejovou výstroj, která se mi hrozně líbila a tak ji chtěl, i když jsem nevěděl, že je na hokej. Děda s tátou mě tedy vzali na led, abych věděl, o co vůbec jde. Nejdůležitější bylo, že jsem po čase místo veřejného bruslení začal chodit na hokejové tréninky a konečně byl důvod výstroj pořídit.

2. V sezóně 2016-2017 ses poprvé objevil v děčínském dresu, ale ještě i další sezónu jsi souběžně hrál i první ligu v Litoměřicích. Jaký je mezi oběma soutěžemi rozdíl?

Tak samozřejmě je mezi soutěžemi rozdíl, přeci jen v první lize je hokej pro hráče obživou, což ve druhé lize vesměs není.

3. Teď už jsi třetí sezónu za sebou jen v Děčíně, kde se Ti od počátku daří. V uplynulém ročníku jsi zaznamenal 43 kanadských bodů. To je hodně slušné.

Děkuji, ale kanadské body nikdy nejsou zásluhou jednoho hráče. To, jestli se někomu daří nebo ne, dle mého názoru není o kanadských bodech. Jsou zápasy, kdy má člověk pocit, že hraje výborně, ale nemá žádný bod a naopak jsou zápasy, kdy člověk hraje špatně, nepotká se s pukem a pak se od něj něco odrazí a má bod.

4. V právě probíhající sezóně jsi ve čtyřech duelech, které se stihly před přerušením odehrát, nasbíral čtyři body. Takže jsi opět začal velmi dobře,že?

Z pozice bránicího útočníka mě spíše trápí skóre obdržených branek, kterých jsme obdrželi více, než je zdrávo.

5. Dokonce po tom, co skončil kariéru nynější trenér Medvědů Michal Oliverius, jsi po něm přebral kapitánské „céčko“. Jak to vzniklo a jak ses s novou rolí popasoval?

V první řadě bych chtěl poděkovat, je to velká čest. Pevně věřím, že jsem se s touto rolí popasoval dobře i díky klukům v kabině.

6. Všichni dobře vědí, že pauza, která nevíme, jak bude dlouhá, určitě hráčům neprospěje, kor, když se nemůže trénovat na ledě. Jak se udržuješ v kondici?

Bohužel ano, ale podmínky máme všichni stejné, takže po nucené pauze nebude prostor na výmluvy. Já cvičím pouze doma.

7. Teď odbočíme od hokeje. Působíš v nově vzniklém ústeckém hokejbalovém týmu Vlčí smečka, takže jsi asi hodně herně vytížený. Tedy pokud se zrovma normálně hraje.

Ano a současně s tím také za Dragons, takže o herní vytíženost nemám nouzi. Radši sportuji formou hry, než že bych si šel třeba jen zaběhat do lesa, tudíž je to pro mě i taková forma kondiční přípravy.

8. A daří se Ti i v tomto sportu. Ve třech duelech 2 góly a 7 asistencí. Mimo jiné tam působí i Tomáš Faigl a Štěpán Kuchynka. Asi ideální doplňkový sport pro hokejistu. I tam se ale přerušilo…

Je to dáno tím, že máme kvalitní tým a zatím se nám pokaždé daří dát spoustu branek.

9. Trochu mi to připomíná éru Michala Oliveriuse. Také rozený střelec, také hrál roky hokejbal,byl kapitán. A v roce 2009 dokonce získal zlatou medaili na domácím Mistrovství světa v hokejbale. Skoro se mi chce říci, že jdeš v jeho šlépějích.

Já se za rozeného střelce nepovažuji a na mistrovství v hokejbale se nejspíš nikdy nepodívám, ani nemám takovéto ambice, hokejbal mám pouze jako doplněk.

10. Většina hokejistů má před zápasem své rituály. Máš nějaký svůj?

Já žádné rituály nemám.

11. Sportovci také mívají své vzory, díky nimž chtejí být stejní jako oni a které je motivují k lepším výkonům. Jsi na tom také tak?

Přímo jednu konkrétní osobu jako vzor nemám, jinak mě motivuje spousta lidí svým přístupem k životu.

12. Máš nějaký oblíbený film, hudbu a třeba i jídlo či pití?

Na žádný oblíbený film si nevzpomenu, je spousta pěkných filmů a to stejné platí i o muzice.

13. Pavle, moc děkuji za rozhovor a za sebe, klub i fanoušky přeji hodně hokejových úspěchů a brzký návrat na led.

Já děkuji.

Vendula Zdražilová, HC Děčín