1. Patriku, jsi ústecký odchovanec, ale už v dorosteneckém věku jsi působil na Kladně až do tamní juniorky. V sezóně 2016-2017 jsi pak hrál za juniory Kladna i ústeckého Slovanu. Ale Chance ligu jsi neokusil, je to tak?

Ano, je to tak. Jsem odchovanec Ústí a tuším, že na sezónu 2012/2013 jsem odešel do Kladna. Chance ligu jsem neokusil, to je pravda, sice jsem na nějakém tréninku s „A“ týmem Kladna byl, ale to bylo tak všechno. Pak jsem se vrátil zpět do Ústí, kde jsem dohrál sezónu v juniorech a tréninky jsem absolvoval v „A“ týmu Slovanu, následně jsem absolvoval letní přípravu a v přípravě jsem odehrál jediný zápas proti Litvínovu, a pak mě poslali do Děčína.

2. V sezóně 2017-2018 jsi poprvé naskočil do týmu dospělých, a sice v Děčíně, kde jsi odehrál slušnou porci zápasů včetně play-off. Jak na první sezónu mezi muži vzpomínáš?

Vzpomínám na ni jako na poučnou. Nebylo to lehké, potom co jsem trénoval čtvrt roku ve Slovanu a v Děčíně, bylo to hodně náročné, jak fyziky, tak psychicky a za Slovan jsem si nezahrál ani jeden zápas, s prominutím jsem dělal blbce. Co se týče sezóny v Děčíně, nemůžu si stěžovat, moje první sezóna mezi dospělými, fyzicky jsem nějak nestrádal, z čehož jsem měl obavy. Odehrál jsem dost zápasů včetně play off.

3. Nakonec jsi zde zůstal a kroutíš už čtvrtou sezónu v medvědím dresu. Tu loňskou jsi měl nejproduktivnější. Nasbíral jsi včetně nekompletního play-off devět gólů a osmnáct asistencí. Takže jsi spokojený?

Na loňskou sezónu si nemůžu stěžovat vůbec, byť jsem měsíc vynechal z důvodu menší operace. Co se týče kanadských bodů, tak těmi se nějak neřídím, ale sedli jsme si v lajně a šlapalo to, chci vyhrávat, chci být produktivní a tím pomoci týmu. Když se na to kouknu zpětně, mám z toho radost, doufám, že v tom budu pokračovat.

4. Současně jsi také hráčem nově vzniklého univerzitního týmu North Wings Ústí nad Labem. Takže ještě studuješ. Univerzitní liga se začala v Česku rozjíždět teprve nedávno. Jak vnímáš tuto soutěž? K jaké lize bys ji přirovnal? Působí zde i dost hráčů, kteří okusili vyšší soutěže.

Přesně tak, studuji na UJEPu Fakultu strojního inženýrství. To, že u nás na UJEPu vznikl hokejový tým je jen dobře, hráči, kteří skončili s hokejem a vydali se cestou studia, tak mají tuto skvělou příležitost se věnovat jak studiu, tak hokeji a dělat co je baví. Je to i zdravé odreagování. Co se týče Univerzitní ligy, troufl bych ji srovnat tak, že se blíží k 2. lize, i když některé zápasy jsou kvalitní a mohou se 2. lize vyrovnat. Hrají tam mladí kluci, takže se hodně bruslí, často se dají vidět i pěkné hokejové akce.

5. V souboji některých univerzit se dokonce vyprodaly zimní stadiony v Praze, ale i jiných větších městech. Zájem tedy určitě je, že? V souboji některých univerzit se dokonce vyprodaly stadiony v Praze, ale i jiných větších městech.

Myslím si, že o univerzitní hokej je větší a větší zájem, u nás v Ústí je to teď něco jiného, akorát nám to ztížila situace ohledně Covidu. Až se to rozjede pořádně, tak nemám strach, že by o to nebyl zájem, je to zpestření jak pro jakéhokoli studenta, či fanouška hokeje. Co se týče vyprodaných hal, mohu jen potvrdit, že tyto akce ohledně univerzitního hokeje stojí za to. Byl jsem se kouknout na Hokejovou bitvu v Praze a nemělo to chybu.

6. I pro letošní sezónu nechybíš v kádru děčínského A týmu. Ale zatím se stihly odehrát jen čtyři zápasy a pak přišla stopka. Nejprve to mělo být na dva týdny, nakonec se stále nehraje. Jak trávíš tyto neplánované „volné“ dny a věříš tomu, že by se ještě do konce kalendářního roku druhá liga rozjela?

Myslím si, že to ještě nějakou chvíli trvat bude a pochybuji o tom, že by se liga do nového roku mohla rozběhnout, blíží se Vánoce a budeme zas tam, kde jsme byli před měsícem, jsem na to sám zvědav. Jinak volné dny trávím doma u PC, jelikož mám spoustu povinností ohledně školy a taky práce.

7. Pauza, která nevíme, jak bude dlouhá, určitě hráčům neprospěje, ještě ke všemu, když se nemůže trénovat na ledě. Jak se udržuješ v kondici? Máš nějaké speciální cvičení na doma?

Určitě, souhlasím. Neprospívá to nikomu, jak jsem již zmiňoval, tak většinu času strávím při plněním povinností. Ohledně kondice jsem byl běhat, zahrát si golf nebo se projít, ale radši bych byl na ledě.

8. Mimo led ještě působíš i v ústeckém hokejbalovém týmu Elba DDM. O pohyb tedy nemáš nouzi. Dá se vše vůbec stíhat se studiem a máš vůbec nějaký volný čas?

Hokejbalu jsem se věnoval dlouho, ale poslední, tuším dva roky, jsem toho moc nenahrál, jelikož jsem začal studovat, do toho hokej, práce, časově je všechno velmi náročné. Dodal bych, že je to náročné ze všech stran, hlavně po té psychické a fyzické stránce, ještě když chcete stíhat všechno jako já (smích). Nicméně si ho zahraji velmi rád, jen jak člověk stárne, musí si přehodnotit své priority a co vlastně chce. Co se volného času týče, tak ho moc nemám, když všechno začne, od rána do odpoledne ve škole a večer na zimáku, pak je volný čas jen večer. Tělo si řekne samo, kdy potřebuje chvíli klid, ale dokáži si volný čas najít, když potřebuji, ale nedělám to, jelikož svůj volný čas nemám s kým sdílet, takže radši pořád něco dělám, jelikož pak až moc přemýšlím. (smích)

9. Většina hokejistů má před zápasem své rituály. Máš nějaký svůj?

Začínám se oblékat vždy z pravé strany, když náhodou něco obléknu naopak, hned to sundám a napravím to. (smích)

10. Často bylo od hráčů Děčína slyšet, že je v kabině vždy dobrá nálada a je tu skvělá parta. Vnímáš to také tak?

Samozřejmě, v kabině je super parta a o zábavu je postaráno.

11. Sportovci také mívají své vzory, díky nimž chtějí být stejní jako oni a které je motivují k lepším výkonům. Jsi na tom také tak?

Osobně vzor nemám, nikdo nemůže být stejný jak ten druhý. Když jsem byl malý, často se mě někdo ptal, tak jsem si někoho vybral, ale nebylo to z toho důvodu, že bych na tom nějak lpěl.

12. Máš nějaký oblíbený film, hudbu a třeba i jídlo či pití?

Film – Bejvalek se nezbavíš
Hudba – v podstatě všechno, nejvíc poslouchám staré české písničky.
Jídlo – Bramborový knedlík, zelí/špenát, maso
Pití – vše co teče (smích)

13. Máš ve svém sportovním životě nějakou situaci, na kterou nejraději vzpomínáš? Máš také schovaný puk po svém prvním gólu v mužské kategorii?

Nejvíc na co nejraději vzpomínám je, když jsem hrál na Kladně ve starším dorostu a odlétali jsme do Chicaga na prestižní turnaj, který jsme vyhráli, byli jsme ubytováni v rodinách a s tou rodinou jsem v kontaktu dodnes. Druhá situace je mistrovství světa juniorů v inline hokeji, které jsme taky vyhráli, jsou to nezapomenutelné zážitky a rád na ně vzpomínám. Velmi rád vzpomínám na moje první play-off s Děčínem proti Havlíčkovu Brodu, tam jsem si zahrál opravdu dost, když jsem si zjišťoval svůj ice time, tak jsem měl odehráno nějakých 28 minut za zápas. Pak si vzpomínám na víkend s Děčínem, kdy jsme hráli turnaj v Trutnově, ten byl vydařený ze všech stran. Puky si neschovávám, i když jsem chtěl, ale vždy jsem se soustředil na zápas, takže jsem na to vždycky zapomněl. (smích) Jen teď jak jsme hráli s univerzitou, tak jsem dostal puk za vstřelení prvního gólu týmu, takže mě to potěšilo.

14. Patriku, moc děkuji za rozhovor a za sebe, klub i fanoušky přeji hodně hokejových úspěchů a brzký návrat na led.

Já děkuji, zdravím fanoušky a snad se co nejdříve zas potkáme na značkách. Všem pevné nervy a hodně zdraví.

Zdroj: HC Děčín