Válečníkům se zatím koronavirus vyhýbá, přesto se jeden z nich ocitl v karanténě, když zákeřná nemoc napadla jeho blízké. Tím postiženým je Martin Mach, který však přes nepříjemnou izolaci od svého okolí neztrácí pozitivní energii a tvrdě se připravuje v rámci svých možností na novou sezónu. Důkazem toho budiž, že i na malé zahrádce dokázal naběhat velké kilometry.
• Většina z nás zná novou nemoc jen ze zpráv, ale vás se dotkla přímo. Co se stalo?
V karanténě jsem od 5. dubna. Mamka byla pozitivní, a tak jsme museli celá rodina do karantény. Postupem času se nakazilo i několik dalších členů rodiny, ale já měl všechny testy negativní, protože Válečníků se asi bojí i viry (smích). Všichni jsme naštěstí v úplném pořádku a nemoc se na nikom nijak neprojevila.
• Jaké jste měl pocity poté, co jste se informaci dozvěděl? A jaké to je být izolován od ostatních?
První pocit, který se dostavil, byl strach. Ani ne z toho, že to chytla mamka, ta byla čilá jako rybička a vlastně jí nic nebylo, ale hlavně o prarodiče, ke kterým jsem jezdil, když jsem ještě mohl opouštět dům, pomáhat na zahradě. Izolace od ostatních se mě až tolik nedotkla, protože nikdo vlastně nesměl nikam, tak jsme na tom byli víceméně všichni stejně. Až teď, když se začaly zákazy pomalu odvolávat a moji kamarádi se začali scházet, mě trochu štvalo, že nemůžu s nimi.
• Jak se díváte na opatření vlády? Jsou podle vás účinná?
Některá nařízení mi nedávají smysl. Například když se už začalo normálně trénovat, volal jsem na krajskou hygienickou stanici, jestli můžu jít na test, hned po něm odjet od rodiny pryč a počkat na výsledky na jiném místě a jestli budu negativní, odjel bych do Děčína. Jenže mi řekli, že i kdybych měl negativní test, musím po změně místa pobytu na čtrnáct dní do karantény, což mi přišlo úplně nesmyslné. V tu chvíli jsem si přišel opravdu jako ve vězení, akorát s tím rozdílem, že vězňové mají aspoň vycházky. A jestli nařízení byla účinná posoudím až s odstupem času, zatím na to mám spíše negativní pohled. Ale třeba se pletu.
• Na co se nejvíce těšíte, až opustíte karanténu?
Na trénink se samozřejmě těším, i když vím, že mě to bude sakra bolet a asi umřu, protože kluci už pár týdnů dřou a mě to bude hodně chybět. Pak se taky těším na spoluhráče, na kamarády a na točený (smích).
• Tým se už připravuje pospolu, vy zatím stále nemůžete. Dá se v domácích podmínkách trénovat tak, jak potřebujete?
Každý den doma posiluju, mám doma pár pomůcek a našel jsem táty starou činku. Pak chodím běhat do kopce do garáže a driblovat. A jednou jsem chtěl zkusit jak je na tom moje fyzička, tak jsem uběhl pět kilometrů na zahrádce o rozměrech šest krát šest metrů. Ale rozhodně to nestačí. Normálnímu tréninku v hale se to nemůže vyrovnat.
• Jak probíhá kontrola vašich tréninků? Posíláte do klubu videa?
Pár jsem jich trenérovi poslal, ale vzhledem k tomu, že dělám každý den vlastně to samé, tak jich moc nebylo.
• Těšíte se, až se připojíte k týmu a budete moct pracovat společně?
Už aby to bylo!
• Sledoval jste střelecké soutěže Shoot-out, kde vaši kolegové Filip Kroutil a Ondřej Šiška získali týmový bronz a Filip individuální stříbro? Nevsadil jste si náhodou na ně?
Sledoval a klukům jsem vždy držel palce. Výsledky jsou super. Já osobně jsem si nevsadil, ale dělal jsem poradce pár kamarádům a celkem jsem trefoval (smích).
• V těchto dnech byla odstartována také soutěž 1 on 1, kde startují tři vaši spoluhráči Jakub Skalička, Šimon Ježek a Ondřej Šiška. Jak si myslíte, že dopadnou?
Doufám, že to dotáhnou až na první místo. Kuba už bohužel vypadl, ale Šimi to dokázal urvat a budu mu držet palce v dalším kole. Nejvíce však věřím Ondrovi, protože v této disciplíně nemá v týmu konkurenci.
• Válečníci vybrali pro Nemocnici Děčín 152 000 Kč. Co tomu říkáte?
Jsem rád, že tyto věci děláme. Skoro celý život jsem chodil do skauta a tam jsme se snažili pomáhat lidem jak jsme jen mohli. Takže jsem byl moc rád, když jsem se dozvěděl, že jako tým děláme věci, kdy například na Vánoce navštěvujeme dětské domovy, nemocnici nebo domov důchodců. A teď jsme vybrali sto padesát tisíc pro nemocnici! Je to bomba!
Zdroj: BK Děčín