ARMEX Sportcentrum mělo v těchto dnech bouřit při vrcholu sezóny Kooperativa NBL, leč je ztichlé a prázdné. Zrádný koronavirus vtrhl do naší společnosti a jeho řádění zasáhlo snad každou lidskou činnost, včetně té basketbalové. Soutěže pod bezednými koši byly ukončeny, tréninky zrušeny a hráči se rozešli do svých domovů. Leč není všem dnům konec a pod dusivým příkrovem pandemie tepe v Basketbalovém klubu ARMEX Děčín stále srdce. Sice pomaleji, ale vytrvale. Klub vyhlíží světlé zítřky a těší se na novou sezónu. O zhodnocení té skončené i jejím podivné konci jsme hovořili s trenérem Válečníků, Tomášem Greplem.
• Jak byste zhodnotil sezónu?
Výsledkově dobrá nebyla, čísla hovoří jasně. Na druhou stranu jsme se herně v některých zápasech přibližovali výkonům z minulé sezóny a odehráli jsme hodně vyrovnaných zápasů. Jenže zde nám lámalo vaz to, že jsme tyto zápasy prohrávali. Porážky s USK Praha, Ústím i Olomouckem nás stály mnohem lepší umístění. V evropském poháru Alpe Adria Cupu jsme se ale dostali až do finále a naše výkony v této soutěži byly lepší, než v lize. V Českém poháru se nám však hrubě nepovedl hned první zápas v Kolíně, kde jsme odehráli hrůzostrašný první poločas a byť jsme se dotahovali, padli jsme o pět bodů. Sice jsme neměli pět hráčů základní sestavy, ale to nás neomlouvá. Tahle prohra mě hodně mrzí. Takže sezóna je taková rozpačitá, včetně toho podivného konce. Sedíme v kancelářích, koukáme se na sebe a nehrajeme vrchol, na který jsme se těšili.
• K hodnocení je ale nutno dodat, že vlastně celou sezónu vám chyběli pivoti Robert Landa a Pavel Grunt.
Nová sezóna začala vlastně už v červnu, kdy kapitán Kuba Krakovič měl měsíc na stole smlouvu, ale nebyl schopen se rozhodnout, zda zůstane nebo ne. Nakonec odešel, což spolu se zraněními Roberta Landy i Pavla Grunta znamenalo, že jsme se potýkali s obrovskými problémy pod košem. Musím přiznat, že mě překvapilo, jak moc nám Krakovič a Landa chyběli v obraně, kde jsme nedokázali zabrat, když jsme potřebovali. Chyběla nám jejich bojovnost, agresivita, a to nás stálo lepší výsledky.
• K dispozici jste měl několik mladých hráčů…
Klub se vydal na cestu přestavby týmu, protože ho chtěl okysličit a najít nové mladé tváře. A mladí hráči udělali během sezóny veliký pokrok, což dokazovali ve svých prvoligových týmech, kde vyhráli řadu zápasů s výbornými statistikami. I proto mě mrzí, že se sezóna nedohrála, protože mohli dostávat více času a ukázat své kvality.
• Když jste zmínil vaši účast v poháru AAC, jak to vypadá s vaším finále s Pardubicemi?
My chceme finále samozřejmě odehrát a také Pardubice mají zájem, takže doufám, že třeba na začátku nové sezóny by se to mohlo odehrát. A pro nás to bude jen dobře. Zahrajeme si hned o trofej, navíc to budou dva ostré zápasy už se všemi hráči v plné formě. Doufám, že finále bude.
• Pardubice byly vaším posledním soupeřem v Kooperativa NBL před jejím ukončením. Váš zápas se ale hrál před prázdnými tribunami už v takové podivné atmosféře. Jak si tento duel vybavujete?
Pro mě to bylo dobré, protože jsem mohl hráčům dávat pokyny a ani jsem nemusel křičet. Ale jinak uznávám, že to bylo zvláštní. My jsme ale chtěli hrát i za těchto podmínek a byli jsme připraveni takto hrát dál, protože basketbal je naše práce a chceme náš klub prezentovat. Ale nešlo to. A to mě mrzí, protože náš výkon šel nahoru, dostával už takovou tu play-off kvalitu, což doložil právě zápas s Pardubicemi. A jsem zklamaný, že jsme hned další sobotu nemohli hrát na USK Praha, protože to byl další důležitý duel, který kdybychom zvládli, mohli jsme se začít posouvat tabulkou vzhůru. Ale to jsou kdyby, dnes už nikdo nezjistí, jak by to bylo.
• Po střetnutí s Pardubicemi přišly vládní restrikce, které mimo jiné způsobily, že nebyla dohrána žádná soutěž, včetně Kooperativa NBL. Zažil jste něco podobného?
Nezažil, a to ani v zahraničí. Holt zasáhla „vyšší moc“. My ale chápeme, že zdraví je důležitější, navíc nic se neděje jen tak. Všechno má svůj důvod. Třeba nám dnešní situace říká, že máme zpomalit a uvědomit si, že opravdu nejsme páni všeho tvorstva.
• Takže souhlasíte s tím, že byla soutěž nejprve přerušena a poté ukončena?
Pro nás všechny to je nepříjemná situace, ale zdraví je přednější a než pokoušet následné problémy, tak je lepší naše soutěže zastavit. Ostatně se záhy zastavil sport v Evropě i po celém světě.
• Jaká byla vaše první reakce po oznámení, že soutěž je přerušena?
Přiznám se, že jsem to nebral moc vážně. Říkal jsem si, že týden, dva počkáme a soutěž dohrajeme. Když jsem ale viděl zprávy z Itálie nebo Španělska, začalo mi docházet, že ona to taková legrace nebude. Nyní nám tedy nezbývá, než doufat, že to přejde co nejrychleji.
• Mluvil jste se svými zahraničními hráči před jejich odletem domů?
To bylo tak rychlé, že jsem to nestačil. Během dvaceti čtyř hodin bylo vše domluveno a Klint Carlson s Lambem Autreym odletěli do USA, Filip Vukosavljevič do Srbska. Alespoň jsem se s nimi spojil telefonicky, popřáli jsme si hodně zdraví i štěstí a snad se co nejdříve opět uvidíme.
• Jak funguje příprava českých hráčů v této nelehké době?
Připravili jsme jim dvě polohy jejich individuálního tréninku. První část je basketbalová, kterou jsem připravil já, druhá je atletická, kondiční, kterou připravil Láďa Hojka. Prvních čtrnáct dní po přerušení soutěže se hráči věnovali kondiční přípravě, po ukončení soutěže jsme každému připravili detailnější program. Hráči tedy vědí, čemu se mají věnovat. Jejich příprava je ale komplikovanější tím, že je zákaz vstupu do sportovních zařízení, takže se musí připravovat doma a nebo na venkovním hřišti. Když ho tedy mají k dispozici.
• A jak funguje kontrola, že dělají to, co mají?
Mají za úkol se natáčet a videa mi posílají. Takže jsem s nimi zhruba obden v kontaktu. Zatím tedy pracujeme na zlepšování individuálních schopností jednotlivce a vyhlížíme den, kdy budeme moci opět trénovat spolu.
• Umíte si představit, že skončí stav nouze a soutěž bude pokračovat?
Umím a byl bych pro, ale není to reálné. Takže naše naděje se upínají nyní k datu 15. dubna, kdy doufáme by mohlo dojít k určitému uvolnění, abychom mohli nějakým způsobem se začít společně připravovat na sezónu další.
• Jaké dopady bude mít konec této sezóny na tu příští?
Příprava problémem nebude. Jednoznačným problémem budou finance, protože ekonomická situace bude velmi složitá. Náš klub pracuje hned se čtyřmi variantami – hrát s cizinci, hrát s menším počtem cizinců, hrát pouze s českými hráči nebo hrát s levnějšími českými hráči. Všechno se bude odvíjet od toho, jak dlouho ještě krizový stav potrvá, a za jak dlouho po skončení krizového stavu se budeme moct vrátit k normálnímu fungování, protože sport nebude jistě na prvním místě, co se bude dávat do pořádku. Zkrátka nás čeká utahování opasků a příprava na novou sezónu bude specifická. Dobrou a tou nejdůležitější zprávou ale je, že Děčín snad bude mít páteř týmu brzy hotovou.
• A co dělá trenér bez možnosti trénovat své svěřence?
Samozřejmě, že mi chybí kontakt s hráči i práce v hale a nejvíce pak zápasy. Pozitivní naopak je, že mohu být s rodinou a pomoci ukočírovat své dva syny, kteří nemusí do školky a školy. Tohle si užívám dosytosti, obzvlášť s tím starším, se kterým musím občas dělat úkoly. A když mám svůj čas, připravuji programy pro hráče a snažím se o sebevzdělání. A když už jsem nevěděl co, projel jsem si snad třicet posledních ročníků draftů NBA a narazil jsem tam na zajímavá jména, která se různě pohybují po Evropě. Proti některým jsem hrál a s jinými se dokonce potkal trochu více. Také si pouštím videa a díval jsem se na amerického Roberta Landu, Dennise Rodmana, když hrál zápasy play-off. Když jsem ho viděl, říkal jsem si, že musíme Roberta uzdravit stůj co stůj a ještě ho pořádně vytěžit (smích).
• Máte informace jak vypadá situace v Německu, odkud jste do Děčína přišel?
Kluby se dlouho připravovaly, aby mohly naskočit zpět do přerušených soutěží, kdyby se náhodou rozeběhly. Některé kluby dokonce podržely své zahraniční hráče déle, než měly. Mám informace z Weissenfelsu, že zatímco my jsme poslali naše Američany a Srba domů, oni cizince nepustili, po víkendu proběhl pondělní trénink, a v úterý najednou zavřeli halu. Takže dva srbští hráči zůstali „uvězněni“ v Německu, Američané se stihli vrátit domů. Nyní jsou soutěže v Německu přerušené a podle mého bude následovat stejný scénář jako u nás – nedohrání a ukončení.
• Ještě jeden dotaz. Co říkáte nápadu děčínského klubu, který přes vzpomínky na postup do prvního finále pomůže Nemocnici Děčín?
V klubu jsou blázni v tom nejlepším slova smyslu, kteří pořád něco vymýšlejí. Kuba Houška teď vymyslel tohle, což je super nápad. Virtuální zápas a nakupování virtuálních vstupenek za účelem pomoci nemocnici bude pro zdravotníky vzpruhou. Klub začal vysílat také studio s živými komentáři různých utkání z nedávné historie a věřím, že se na ně děčínští fandové znovu rádi podívají.
Zdroj: BK Děčín