Dlouhých 54 let se Miroslav Chrastný pohyboval u děčínského basketbalu, který se mu podařilo spolu s dalšími lidmi dotáhnout do nejvyšších pater českého basketbalu. V minulých dnech ale z funkce předsedy rady spolku odešel, protože, jak sám řekl: „Dvacet osm let bylo krásných, ale také dlouhých“, a jeho nástupcem se stal Jiří Šťastný, jež se už rovněž dlouhé roky pohybuje v BK Děčín. Pana Miroslava Chrastného jsme před derby s Ústí požádali o rozhovor.
• Nechtěl jste ještě dva roky vydržet, abyste měl na kontě kulatých třicet let u klubu?
Kdepak, naopak už tři roky jsem uvažoval o tom, že skončím. Jednak mi bude za pár dní sedmdesát osm let, což je dost. Za druhé, klub se stabilizoval a obměnil se managament klubu. Dobře se zapracoval Lukáš Houser jako generální manažer, Jakub Důra jako sportovní manažer, velmi dobrá je paní účetní i marketing. Vesměs jde o lidi mladé nebo středního věku, kteří odvádějí svoji práci na maximum, takže jsem usoudil, že už mě není zapotřebí. Navíc jsem prostě starý a moje názory by možná bránily mladým v jejich rozletu a myšlenkám, jakým způsobem vést klub dál.
• Kdy tedy vaše rozhodnutí odchodu uzrálo?
Chtěl jsem to udělat loni, kdy mi bylo sedmdesát sedm a u klubu jsem byl dvacet sedm let. Říkal jsem si, že tři sedmičky jsou hezké a skončím. Měl jsem to naplánované po skončení sezóny, ale za situace, která nastala, to nešlo. Navíc poměrně dlouho trvaly připravované změny stanov pro náš spolek, vstoupit do něj chtělo město i ARMEX Děčín, s čímž nemáme problém a naopak jsme za to rádi, takže teprve v minulých dnech po vyřízení všech formalit došlo ke schůzi výkonného výboru spolku. Tam kromě jiného proběhla tajná volba nového předsedy – kandidáti byli pan Šťastný a pan Kožený – v níž přednost dostal pan Šťastný a pan Kožený bude prvním místopředsedou. Druhým místopředsedou bude pan magistr Tomášek. A toto hlasování mi konečně umožnilo odejít z funkce předsedy.
• Nebude vám práce v klubu chybět?
Když jsem se vrátil z vojny do děčínského klubu, během dvou let jsem začal funkcionařit a dělal jsem to do teď. Vím tedy, že má doba už skončila. Navíc věk člověk nezastaví, jsem více unavený, k tomu se přidávají zdravotní problémy. Zde patří veliké poděkování mé rodině a manželce, díky jejich podpoře jsem mohl tuto práci dělat tak dlouho. Mnohdy to bylo na úkor rodiny, ale basketbal byl můj koníček, kterým jsem žil naplno. Takže s klidným svědomím to mohu tady opustit, i když samozřejmě, že se mi bude stýskat.
• Jak jste se vlastně vůbec stal funkcionářem děčínského klubu?
Když jsem byl jako student na průmyslovce nebo jako voják v Dejvicích, kde jsem hrál basketbal, říkal jsem si, že by bylo nádherné, kdyby se v Děčíně jednou hrála nejvyšší soutěž. No, a protože jsem nikdy nebyl nijak skvělý basketbalista a funkcionaření mě bavilo, vydal jsem se touto cestou. Na ní jsem potkal řadu skvělých lidí, se kterými jsme dotáhli náš klub tam, kde nyní je. Musím vzpomenout na jména Ulf Czastka, Dierk Czastka, Slávek Bednář a další, z nichž mnozí, bohužel, již nejsou mezi námi. Vytvořili jsme mladý kolektiv a postupně jsme z amatérského mužstva vytvořili profesionální klub, který by ale nevznikl bez obrovské podpory Severočeské energetiky. V této firmě jsem pracoval a ředitelem byl pan Šťastný, slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že SČE vstoupí do klubu. To byly zlaté časy a měli jsme skutečně kvalitní mančaft. Věřím tomu, že kdybychom měli ještě lepšího rozehrávače, mohli jsme získat i titul.
• Děčín měl také vždy kvalitní trenéry. Souhlasíte?
Po prvním roce jsme získali vynikajícího trenéra Jana Skokana, který vydržel u týmu sedm let a získal s ním bronzové medaile. Pak ale sám uznal, že už týmu nemá co dát a přišla krátká epizoda s Bobem Šedivým, který byl Skokanův asistent. Následně jsme angažovali Zdeňka Hummela, což byla další výborná volba. Po skončení jeho smlouvy jsme zajeli do Chomutova, pro mladého a šikovného trenéra a perspektivního pivota. Byl to Pavel Budínský a Jakub Houška, které jsme přivedli do Děčína a začala skvělá éra. Pavel Budínský byl u týmu patnáct let. Klub na jeho působení vzpomíná v dobrém, protože zde odvedl kus kvalitní práce. No, a nyní přichází další éra, kdy se snažíme obměnit kádr a řešíme, co dál. Nový trenér Tomáš Grepl je skvělý a odvádí výbornou práci, ale limitují nás peníze, které dnes stojí za vším. Proto jsme zvolili cestu výchovy mládeže, kdy se snažíme si vychovat vlastní hráče. Už máme první úspěchy v mládežnických kategoriích, čehož si obrovsky cením. Musíme ale ještě čtyři, pět let vydržet, než nám hráči dorostou do A mužstva.
• Peníze jsou velmi často skloňované mezi všemi kluby. Jak si stojí děčínský klub?
Musíme se prát se situací, která je taková, jaká je. V éře SČE jsme měli víc peněz pro A mužstvo, než máme teď. Bývali jsme v lepší polovině finanční tabulky, nyní jsme v té hodně spodní a takřka všechny kluby okolo nás jsou na tom lépe. Ten „basketbalový guláš“ ale musíme uvařit z toho co máme, což se nám zatím daří a doufám, že se i dařit bude.
* Jakého úspěchu si během svého vedení klubu vážíte nejvíce?
Toho, kdy jsme během jednoho roku připravili spolu s Pavlem Starou, tehdejším generálním manažerem, přestavbu sportovní haly. To považuji za náš majstrštyk. V polovině května jsme začali s přestavbou, a v říjnu se už hrálo. Tohle bylo opravdu skoro až neuvěřitelné, ale povedlo se. Klub byl tenkrát na tom tak dobře, že dokonce mohl do přestavby investovat tři miliony korun. Hlavní finanční tíhu ale neslo město, za což mu patří veliký dík. Něco se zde vybudovalo a já jsem na to strašně hrdý. A také jsem rád, že hala, která funguje už šestnáct let, stále vypadá jako nová.
• Je ještě něco, co vás těší?
Samozřejmě, že mám velikou radost z našich sportovních úspěchů a medailí. Škoda jen, že někteří mí kamarádi a lidé stojící u začátků klubu se toho nedožili. Další úspěch je to, že jen málokterý klub v novodobé historii české nejvyšší soutěže v ní vydržel celou dobu. A nám se to povedlo. Od roku 1992 jsme v lize, jen jednou jsme byli desátí a jinak jsme neskočili hůř, než šestí. Vážím si rovněž toho, že v klubu vládne rodinná atmosféra a řada hráčů, kteří Děčínem prošli, je stále s námi v kontaktu a mluví o nás jen v dobrém. Cením si pracovitosti lidí v klubu a například pan Ebrt, správce naší haly, je fantastický člověk. Co ten všechno zvládne je neuvěřitelné. Máme tady prostě skvělý kolektiv.
• Je naopak něco, co se nepovedlo? Co jste třeba nestihl?
Já bych řekl, že se nám povedlo téměř všechno a odcházím jako spokojený člověk. Jediné, co mě mrzí, je to, že se nám po odchodu SČE nepodařilo sehnat velikého sponzora. Máme samozřejmě ARMEX Děčín, který dělá co může, což je skvělé a patří mu náš obrovský dík, ale chybí mi to, že by třeba někdo z bývalých hráčů, jako to je v jiných klubech, dosáhl takové ekonomické úrovně, aby nám pak mohl zpětně pomoci.
• Jste tedy spokojený s tím, co předáváte svému nástupci?
Klub předávám v dobré kondici bez nějakých průšvihů. Po ekonomické stránce jsme čistí, nikomu nedlužíme. Absolvovali jsme několik důkladných prověrek od různých úřadů a vždy jsme z toho vyšli bez závad.
• Co říkáte volbě Jiřího Šťastného novým předsedou?
V SČE to byl můj ředitel, takže vím, že je to člověk na úrovni, který pro děčínský basketbal udělal po finanční stránce maximum. Je už roky členem výboru, dokáže zajistit finanční prostředky, má dobré kontakty, umí analyzovat situaci a ví, jak řídit velikou společnost. Z mého pohledu to tedy byla správná volba.
• Co bude vaše funkce čestného prezidenta obnášet?
Podle stanov si mohl čestný prezident vybrat, že bude mít ve výboru svůj hlas a může ovlivňovat nějaká rozhodnutí. Já jsem se ale hlasu vzdal, protože nechci už do toho novému vedení mluvit. Samozřejmě, když za mnou přijdou a požádají mě o názor, poskytnu jim ho, ale opravdu už jim do toho nechci vstupovat. Nové vedení možná některé věci změní, protože už jsem měl provozní slepotu, ale tak to má být.
Zdroj: www.bkdecin.cz