Basketbalový křídelník Luboš Stria oznámil v minulých dnech, že jeho sportovní kariéra se uzavírá a bude se dál věnovat civilnímu životu. Z palubovek tak mizí další hráč, který byl u největších úspěchů BK ARMEX Děčín, když během šesti let v dresu Válečníků dvakrát slavil stříbrné medaile v NBL. Ani jeho poslední sezóna nebyla špatná, i když pro děčínského fanouška hořká. Naposledy totiž působil v týmu svitavských Turů, kteří porazili Děčín v boji o bronz v Českém poháru a poté ho vyřadili i ve čtvrtfinále Kooperativa NBL. Sympatický a vždy usměvavý vášnivý cestovatel se po skončení své kariéry vrací zpět do Děčína, kde bude žít se svojí rodinou.
• Kdy jste se rozhodl skončit?
Rozhodnutí ukončit kariéru ve mně uzrávalo déle, ale definitivně jsem se rozhodl až koncem loňského roku. Dospěl jsme k tomu po delším rozvažování, které mělo několik rovin. Basketbal jsem miloval od mládí, ale postupem času jsem zjistil, že směřuji úplně někam jinam. Jako člověk jsem se nějak vyvinul a basketbal mě přestal činit šťastným. Potřebuji hledat další cíle a musel jsem udělat krok pryč, abych mohl trávit svůj čas naplno a podle svých představ. Způsob a systém basketbalového života mi už zkrátka přestal vyhovovat.
• Takže nabídka ze Svitav na pokračování už nepřišla?
Už ne, protože jsem šel výkonnostně dolů. Těžko jsem se dostával do zóny správného nastavení ve své mysli, abych byl stoprocentně připravený na každý zápas. Už to ale nebylo ono ani zdravotně a věděl jsem, že i kdyby nějaká nabídka přišla, stejně bych ji odmítl. Také jsem si byl vědom, že svojí alternativní životní cestou vybočuji z basketbalových mantinelů. Potřebuji cítit větší svobodu a nezávislost.
• Bylo to těžké rozhodnutí?
Vůbec ne. Mé tělo mi jasně dávalo najevo, že už trochu přesluhuji. Při náročných dvoufázových trénincích mě často bolela kolena, a to do někdy do takové míry, že jsem si basketbal přestal užívat. Poslední rok už byl hodně o přemáhání a ze svého výkonu jsem neměl radost, protože těch omezujících limitů bylo více.
• Nelitujete tedy, že jste se v mládí rozhodl pro basketbal?
Neměnil bych. Už na základní škole, když se nás ptali, čím bychom chtěli být, jsem říkal sportovcem. Nejprve jsem si myslel, že budu fotbalista, ale nakonec jsem skončil u basketbalu, kde jsem strávil více než dvacet let. Basket jsem nikdy nevnímal jako práci, vždy to pro mě byla především zábava a vydělané peníze byly jen přidaná hodnota za odvedenou dřinu. Basketbalem jsem se opravdu bavil a splnil si tak dětský sen.
• Jaké basketbalové úspěchy vás těší nejvíce?
Bude to možná zvláštní, ale pro mě moc neznamenají poháry ani medaile. Ostatně medaile mi leží někde ve skříni a ani nevím kde. Naopak mě vždy bavil celý proces postupného zlepšování se a posouvání sebe i týmu na vyšší úroveň.
• Na jakou sezónu vzpomínáte nejraději?
Samozřejmě tam patří děčínská éra, kdy jsme byli historicky úspěšní a vytvořili takový tým, který tvořil spíš rodinu. Trávili jsme spolu opravdu hodně času i mimo halu, naše rodiny se provázaly a dá se říci, že jsme byli jako bratři. Basketbal jsme dělali z veliké radosti, ale pomáhali jsme si i při starostech.
• A co říkáte svému angažmá ve slovenské Handlové?
Jsem nadšený z toho, že jsem tam šel. Díky za to ale patří mé manželce, protože po druhém děčínském stříbru, kdy mi tady skončila smlouva, jsem už vnitřně věděl, že svým životním nastavením mířím mimo basketbalový svět. Po necelých třech týdnech chození s batohem po Íránu jsem se rozhodl, že skončím s basketbalem, ale po návratu domů mě manželka přesvědčila, že by mě moc ráda ještě viděla hrát. Takže jsem to přehodnotil a šel na Slovensko, kde mi tamější angažmá dalo nezapomenutelné vzpomínky na skvělé lidi, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Nebylo to lehké basketbalově, přetrpěl jsem těžkou dobu, ale díky tomu jsem získal další cenné životní zkušenosti.
• Jen pro připomenutí, jak Handlová tu sezónu dopadla?
Z mého pohledu smutně. Do čtvrtfinále play-off jsme šli z osmého místa proti prvním Košicím, sérii jsme dotáhli do rozhodujícího pátého zápasu, který však pro mě osobně skončil nejhorším možným způsobem. V poslední vteřině jsem měl rozhodující trojku, kterou jsem nedal a my jsme vypadli. V ten okamžik na mě padla tíha celého světa, měl jsem pocit, že na mě někdo nasypal tunu písku a zažil jsem největší osobní basketbalovou bolest. Vím ale, že je vše, jak má být a tato rozhodující střela měla svůj smysl.
• Po Slovensku přišla roční štace v týmu svitavských Turů, kteří dosáhli na historicky nejlepší výsledky svého klubu. Jaká to byla sezóna?
Jak jsem již řekl na začátku, od listopadu jsem věděl, že bude moje poslední a snažil jsem se ji užít. Řekl bych, že jsem plně nesouzněl s trenérem, což se ale prostě někdy stává. Pracoval jsem na sobě, jak nejlépe to šlo, ale chyběla mi důvěra a odezva. I tohle pak uspíšilo mé rozhodnutí o skončení kariéry. Jinak co se týká klubu, sezóna to byla úspěšná a bronz v poháru a čtvrté místo v lize Svitavy ještě nezažily. Rozhodnutí jít do Svitav bylo jednoznačně dobré a ukončení kariéry z týmového pohledu bylo povedené.
• Svitavy získaly bronz v Českém poháru právě na úkor Děčína, Děčín pak vyřadily i ve čtvrtfinále play-off. Jaké to bylo hrát proti děčínskému týmu?
Bylo to velmi zvláštní, že v klíčových okamžicích sezóny jsem hrál proti klukům, se kterými jsme tady vytvořili výbornou partu. Bylo to ale také motivující, a to jak pro mě, tak pro ně. Byl jsem rád, že jsem se mohl do Děčína vrátit, byť jako soupeř a snažil jsem si užít každý zápas.
• Bude určitě zajímavé si poslechnout názor z druhé strany, proč Svitavy porazily Děčín v poháru i play-off.
Myslím si, že jsme byli basketbalovější, měli více talentu a v play-off se pak projevila vyšší kvalita našich hráčů. Naše kvalita se projevila ve čtyřech ze šesti zápasů play-off, čímž jsme převážili sérii na naši stranu. Děčín nebyl podle mého názoru letos až tak kvalitní, vyměnilo se zde několik hráčů a tým postrádal kvalitu a sehranost.
• Jak svitavský klub vnímá uplynulou sezónu?
Panuje tam celková spokojenost se sezónou, jen chybělo to vyšperkování v podobě bronzu z Kooperativy NBL. Musím uznat, že ve třetím utkání s Pardubicemi jsme už neměli síly a soupeř byl lepší. Myslím ale, že jsme naplnili předsezónní ambice, a proto sezónu můžeme hodnotit kladně.
• Můžete prozradit, co vás čeká nyní?
Jsem teď v začátcích tvoření své budoucnosti, takže to zatím nechci nějak specifikovat, ale se dvěma kamarády jsme založili firmu a začínáme podnikat. Rozhodně to není ale v oblasti basketbalu (smích). Kamarádi jsou sice také z basketbalového prostředí, jsme na stejné notě, ale jdeme do úplně jiného odvětví. Cítím za sebe, že to byla správná volba. Jsem plný energie a těším se z tvoření nových věcí. Je to sice náročné, protože po dvaceti letech musím používat hlavu na matematiku a ekonomiku. Učím se řadu nových věcí, ale baví mě to.
• Takže opravdu nebyly žádné nabídky na pokračování v basketbalovém světě?
Dostal jsem možnost trénovat mládežnické celky, ale touto cestou jít nechci. Basketbal miluji, ovšem je čas se od této oblasti odstřihnout, protože potřebuji změnu. Tím nechci říct, že se k basketbalu jednou nevrátím. V době, kdy moji synové budou hrát basket, tedy doufám, že budou hrát (smích), bych rád jakkoliv fungoval v mládežnických kategoriích. Dokonce jsem o tom mluvil již s Jakubem Důrou (sportovní manažer BK ARMEX Děčín – pozn. red.), ale současně jsem dal najevo, že to nebude hned. Možná za dva, tři roky, až si vyčistím hlavu.
• Svůj konec s kariérou oznámil děčínský kapitán Jakub Houška, teď jste se rozhodl skončit i vy. Nespojíte tedy rozlučku?
Kouba mě trochu předběhl a už mám pozvánku na jeho akci. Plánoval jsem sice, že bychom to mohli udělat spolu, protože jsme kamarádi a hodně jsme toho zažili, jenže Kouba nenechal nic náhodě a připravil svoji rozlučku ve velkém stylu. Takže já se jen přidám a budu taková šedá myš na palubovce, která si bude užívat, že veškerá pozornost padne na něj.
Zdroj: www.bkdecin.cz