Po krátké přestávce po vyřazení z play-off už basketbalisté BK ARMEX Děčín opět trénují a začínají se připravovat na sezónu novou. O té skončené jsme hovořili s koučem Pavlem Budínským.
• Jaká byla uplynulá sezóna z vašeho pohledu?
V kontextu posledních tří sezón nebyla tak veleúspěšná, ale rozhodně si nemyslím, že by byla zase tak špatná, jak se může zdát. V dílčích cílech jsme se dostali tam, kam jsme chtěli. Bohužel, už jsme se neposunuli dál a nebyla tam přidaná hodnota v podobě zisku medailí ať už z ligy či z Českého nebo Alpsko-jadranského poháru. To trochu kazí celkový dojem, ale vzhledem k okolnostem, za jakých jsme museli pracovat, nebyla sezóna špatná.
• Jaké byly ty okolnosti, kvůli kterým chyběla ona přidaná hodnota?
Těch bylo několik, ale vypíchnu jen ty z mého pohledu hlavní. Odešli nám kvalitní lidé, kteří pak v děčínské mozaice chyběli. Co se týká hráčů, byl to rozehrávač Tomáš Vyoral, který byl mimořádná osobnost, v určitých pasážích nám chyběl i Lukáš Palyza. Výrazně nám chyběla Kateřina Kramlová na pozici fyzioterapeuta, která na konci minulé sezóny odešla, a my jsme půl roku nikoho na této pozici neměli. A to bylo znát opravdu hodně. Katka byla mimořádná, byla v každodenním kontaktu s hráči, měla je pod patronací a starala se o prevenci. Po jejím odchodu jsme prostřídali dva maséry, ale nebylo to pravé ořechové. Další potíž byla v tom, že kondiční trenér Vladimír Hojka se stal proděkanem na Fakultě tělesné výchovy a posledního půl roku už nebyl v klubu příliš přítomen během tréninků. Sice jsme to řešili přes telefony, ale to není ono, jako kdyby tady byl osobně. A neprospělo nám ani to, že jako klub podporujeme národní týmy a rozhodli jsme se uvolnit oba rozehrávače, Ondřeje Šišku i Lukáše Feštra, na světovou univerziádu. Rozehrávači, potažmo i Filip Kroutil, nám pak chyběli měsíc na začátku přípravy a tým tak trénoval a odehrál několik přípravných zápasů bez nich. A bylo to znát v průběhu sezóny, že jim něco z přípravy chybělo. Tohle všechno se pak na sebe nabalovalo jako sněhová koule a nebylo to někdy vůbec jednoduché.
• Své jistě udělala i zranění hráčů.
Je to tak. Po sezóně jsem si to počítal a zjistil jsem, že jsme odehráli padesát osm mistrovských zápasů ve všech soutěžích, ale kompletní jsme byli jen v sedmadvaceti! Chyběl nám především kapitán Jakub Houška, trápil se i Jakub Krakovič, k tomu se pak přidali i ostatní a někdy jsme hráli jen v osmi lidech. Bylo zkrátka hodně těžké tu káru táhnout. Snažili jsme se nové hráče zakomponovat do systému, zkušení borci byli marodní, a když se vrátili, nebyli v optimální formě, k tomu jsme honili tři zajíce po poli, kdy jsme chtěli být úspěšní v lize i obou pohárech. A v neposlední řadě je třeba si uvědomit a uznat sílu našich soupeřů. Kvalita týmů okolo nás se zvedla, liga se vyrovnala a celky od druhého do desátého místa mohly porazit každý každého. A když se dnes podíváme na ambice některých klubů, které chtějí hrát evropské poháry, nezbývá než uznat, že česká liga jde nahoru.
• Po nadstavbové části byl Děčín čtvrtý. Je to výsledek, se kterým jste spokojený?
Vždy by to mohlo být lepší. Když jsme byli stříbrní, lidé se ptali, kdy budeme zlatí. Ale s ohledem na to, jaký jsme měli hráčský kádr, že jsme byli pouze český tým a museli jsme čelit soupeřům posílených o řadu kvalitních cizinců, nebylo to vůbec špatné. Navíc každý proti nám, jako proti vicemistrům, hrál na sto deset procent a děčínský skalp byl velmi cenný. A to bylo velmi složité, protože někteří naši hráči na to nebyli vůbec nastaveni. My jsme byli neustále v roli favorita a soupeř mohl hrát uvolněně.
• Co chybělo k lepším výsledkům?
Nejvíce nás trápila finální střelecká fáze. Ve střeleckých statistikách jsme patřili opravdu k těm nejhorším. Ve dvojkách, v trojkách i šestkách jsme byli shodně až na jedenáctém místě. A přesto jsme skončili čtvrtí. Některé naše výkony byly solidní, ale bohužel je degradovala slabá produktivita. K tomu musíme přidat i fakt, že týmy okolo nás se nám začaly vyrovnávat v důrazu, nasazení i bojovnosti. No, a když se vyrovnají tyto zbraně, začne se rozhodovat na útočné polovině, kde někteří hráči soupeřů měli větší talent.
• V Českém poháru jste se probojovali složitou cestou až do Final four, kde jste však dvakrát prohráli. Jak vnímáte tento výsledek?
Pozitivně. Za poslední čtyři ročníky jsme byli třikrát v závěrečném turnaji, navíc letos jsme museli vyřadit v dvojzápasech postupně USK Praha a poté v derby i ústeckou Slunetu. Takže dostat se mezi poslední čtyři celky je jistě úspěch. Bohužel, v semifinále jsme po vyrovnaném průběhu neporazili Pardubice, a v boji o bronz ukázaly domácí Svitavy svoji sílu.
• Poslední soutěží, kde jste usilovali o co nejlepší výsledek byl Alpe Adria Cup, kde jste vyhráli základní skupinu, ale pak jste nestačili na USK Praha.
Tento pohár jsme hráli proto, že jsme měli dobrý pocit ze soupeřů, kteří nám nabízeli kvalitní hru a konfrontaci. Naše skupina byla opravdu velmi silná a maďarský Körmend, slovenské Komárno i slovinský Šentjur hráli velmi dobře. Proto mi postup z prvního místa udělal velmi dobře, ale pak přišlo play-off a mě se zdálo, že všichni přeskočili čtvrtfinále s USK a byli už duchem dále. Před tím jsme totiž vyřadili USK z Českého poháru a přišlo mi, že postup přes USK byl brán jako samozřejmost. Jenže nám se nepovedlo první utkání v Praze, prohráli jsme o deset bodů a doma jsme soupeře nebyli schopni přetlačit. Neměli jsme ve svém středu takového borce jako hosté, když Bookert nám dal jedenatřicet bodů.
• Sezónu jste zakončili prohrou ve čtvrtfinále se svitavskými Tury, když jste na úvod dvakrát prohráli doma. Jak jste viděl tuto sérii?
Za ty roky, co jsem v Děčíně, už mohu ledacos srovnávat a letos jsem cítil hodně různých kladných či záporných vjemů kolem nás. Co jsem však nejvíc vnímal byla SAMOZŘEJMOST, která měla dost negativní vliv na hodně lidí v celém klubu. Téměř samozřejmostí bylo před sezónou další finále, samozřejmostí byla skupina A1, samozřejmostí bylo Final four Českého poháru, samozřejmostí bylo, že Děčín doma kromě Nymburka neprohraje s nikým a podobně. Ale ona to není samozřejmost a naše úspěchy či medaile byly vždy velmi tvrdě vybojované, odpracované a stálo za tím hodně úsilí mnoha lidí. Hodně lidí si myslelo, že se Děčín se v play-off herně zvedne, a že soupeře přejede. Jenže realita byla jinde a Svitavy jsou sakra kvalitní soupeř, který dle mého názoru potvrdil papírové předpoklady a možnosti svého kádru. Vždyť Smithson má zkušenosti z Bundesligy, Petway zkušenosti z Euroligy, Kerr je fenomén posledních sezón v naší lize, Slezák hrál v Nymburku a má tituly, Marko má stříbra z Prostějova, Stria s Jelínkem mají stříbrné medaile, když hráli v Děčíně… Tohle nejsou žádní nazdárci, tohle jsou zkušení borci, kteří ví, jak se podobné zápasy hrají. Nebezpeční pro koš soupeře byli ale všichni jejich hráči, a to především při střelbě za tři body. První zápas nám nevyšel především v hlavě, což se může stát a nic se vlastně neděje. Rozhodujícím faktorem ale byla druhá domácí porážka o tři body, přestože jsme dlouho pomýšleli a myslím že jsme i na výhru měli, ale trochu nešťastně jsme prohráli. Kdyby to bylo 1:1 na zápasy, možná se série vyvíjela jinak.
• Poté jste prohráli i třetí zápas, přesto jste nakonec odvrátili dva mečboly a mohli jste sérii dokonce vyrovnat. Věřil jste tomu?
Ano, věřil, a z kluků jsem to také cítil. Jsme tým, který se nerad vzdává, nechtěli jsme to zabalit, navíc z nás spadla role favorita, která se naopak přesunula na soupeře. Dařilo se nám střelecky a poprvé v sezóně jsme vyhráli na palubovce Svitav. Doma jsme pak předvedli náš nejlepší výkon v sérii a nedali jsme v tomto utkání soupeři moc šanci na výhru. V šestém duelu však domácí jakoukoliv naši chybu v obraně nekompromisně trestali a jednoznačně využili nabídnuté šance. Klukům však nemohu upřít snahu i bojovnost, ale dělali jsme mentální i herní chyby a soupeř toho náležitě využil. Přesto nejsem negativní, protože to byl souboj čtvrtého s pátým, skončilo to 2:4 na zápasy a rozhodně mohu říct, že jsme nic nevypustili a sportovně uznáváme, že si Svitavy zasloužily postup víc, než my.
• Jak tedy vnímáte celkově uplynulou sezónu?
Teď budu možná za kacíře, ale domnívám se, že uplynulá sezóna nám všem otevře nejen oči, ale především mysl. A to, se vší úctou a respektem ke všem, co jsou součástí celé rodiny BK ARMEX Děčín, by to mělo platit pro všechny. Vedení klubu, trenéra, realizační tým, hráče, fanoušky a tak dále. Všichni by se měli zamyslet a popřemýšlet, co mohou v rámci svých možností, schopností, dovedností či kompetencí udělat pro to, abychom byli v příští sezóně lepší.
• Vedení soutěže už zveřejnilo nový herní model NBL pro novou sezónu, co mu říkáte?
Systém kopíruje předchozí roky, pouze jsou tam drobné úpravy v nadstavbové části, kdy skupina A1 se bude hrát dvoukolově a skupina A2 čtyřkolově, protože do A1 postoupí osm týmů a mužstva na sedmém až desátém místě budou hrát předkolo play-off. A jako trenér musím zařídit, aby klub byl i tomto systému opět efektivní.
• Soutěž bude mít i svého nováčka, když Královští sokoli porazili v baráži Jindřichův Hradec.
Baráž jsem sledoval sice jen zpovzdálí, ale na nový klub se těším. Pamatuji ještě doby, kdy Hradec Králové hrál ligu a jsem rád, že svým dílem k postupu přispěl i Jan Jiříček, kterému se dvojzápas prý povedl. Jsem zvědavý, jestli Sokoli dokáží postavit tým, který bude konkurenceschopný v NBL, což není samozřejmě vůbec jednoduché. Čeká je hodně práce, ale údajně jsou na to mentálně i finančně připraveni a uvidíme. Bude to svěží vítr v lize.
Zdroj: www.bkdecin.cz