Tři výrazné osobnosti děčínského basketbalu, tři důležité funkce současného celku, tři krátké rozhovory k aktuálně největší sportovní události města Děčín a nejspíš i celého Ústeckého kraje. Přečtěte si, jak vidí šance ve finále a přesun na zimák trenér Pavel Budínský, generální manažer Lukáš Houser a kapitán týmu Jakub Houška.
Trenér Pavel Budínský
Netradiční systém finálové série je pouze letos, do příští sezóny už se má měnit. Znamená to něco?
PB: Znamená to zvýšenou zvědavost, fantazii a zájem o finálovou sérii od všech lidí, kteří sledují basketbalové dění. Zvýšenou pravděpodobnost neúspěchu obhajoby titulu Nymburka, ale také zvýšenou koncentraci a kvalitu hry Nymburka celých 80 min.
Viděl jste v předchozích letech rozdíly ve výkonech hráčů na zimáku a ve Sportcentru?
PB: Rozdíly ve výkonech nikdy nehledám kvůli prostředí, v kterém jsme hráli nebo budeme hrát. Profesionální basketbalista musí být připraven hrát v jakémkoliv prostředí, kterýkoliv den a v kteroukoliv hodinu. Navíc řeknu, že je přirozeným snem každého sportovce hrát velká utkání ve velkých halách proti velkému soupeři před velkým publikem. Což je dle mého názoru zrovna tento případ. Proto touha si uskutečnit sen je logicky silnější než sázka na tradiční prostředí v Maroldovce.
Vy osobně jste si přál finále kde?
PB: Na zimáku protože tam mne žene touha, která splňuje všechny 4 parametry, o nichž jsem mluvil. Velký zápas proti velkému soupeři ve velké hale před velkým publikem. V Maroldovce by to byl velký zápas proti velkému soupeři, ale už ne ve velké hale před velkým publikem, protože kapacita naší haly je omezena na 1.200 míst. A to při výrazně vyšším zájmu fanoušků vidět toto utkání způsobuje problém.
Nymburk za posledních 5 let prohrál jediné utkání v play-off. Jak na něj? Má slabiny?
PB: Nymburk je pořád Nymburk, a hledat jeho slabiny je jako hledat diamant v popelnici. Ale jak říká jedno přísloví, žádný strom neroste do nebe, takže i Nymburk má někde kvalitativní strop, jenž lze za jistých okolností atakovat a ve výjimečných případech přesáhnout, jako to dokázala Opava. Samozřejmě pravděpodobnost, kdy se tyto okolnosti seběhnou v jednom utkání, není velká. Nicméně je třeba věřit, že se to může zrovna v tomto formátu finále stát a my v to věříme. Proto budeme maximálně připraveni se o tuto šanci poprat.
Generální manažer Lukáš Houser
Jak rychle bylo rozhodnuto, kde se bude hrát finálový zápas? Co vše jste zvažovali a jaké kriterium bylo rozhodující…?
LH: Letos to bylo trochu jiné, než předešlé dva roky a to především kvůli finálovému formátu. Ale pokud jde o rozhodující kritéria, byla dvě. Prvním kritériem bylo to, co je nejviditelnější – kapacita zimního stadionu a s tím spojená atmosféra, ze které mě i dnes, když si na to vzpomenu, běhá mráz po zádech. Lidi, kterým můžeme ukázat, jak krásný sport basketbal je. Děčín, město ve kterém hrajeme a chceme ho co nejlíp reprezentovat. To samé platí samozřejmě i o našich partnerech. A tím druhým kritériem, a dávám důraz že nejdůležitějším, byl názor týmu, tedy trenéra a hráčů!!! A ti v drtivé většině chtěli na zimák! Víc asi není třeba dodávat.
Máte ohlasy vašich příznivců a jaké jsou? Dají se reakce porovnat s Finále 2015 a 2016?
LH: Samozřejmě, že vnímám a poslouchám názory našich fanoušků včetně těch záporných. A všech těch názorů si vážím a nenechávají mě chladným (mimo těch řešících věci, o kterých nic neví, jako například finance apod.). A dá se říct, že je to stejné, jako v minulých dvou letech. Jak už jsem ale řekl, nejdůležitější v našem rozhodování byla sportovní stránka. A my v klubu, včetně trenéra a hráčů jsme přesvědčeni, že na zimním stadionu o ni díky neskutečné atmosféře nepřijdeme. My už si to vlastně 2x vyzkoušeli a víme to. Jestli máme Nymburk doma potrápit nebo porazit, musíme předvést velmi nadprůměrný výkon. A věřte, že když vám fandí (a že v Děčíně se opravdu fandí!!!) našlapaný zimák, máte k takovému výkonu nejblíž. Nechci nikoho přesvědčovat, ale takhle to my cítíme!
Máte finanční rozvahu a jak dopadly z tohoto pohledu minulé ročníky?
LH: Ano, máme. A oba předešlé roky jsme byli v plusu, i když se nejednalo o nějaké astronomické částky. Zaslechl jsem i názory, že jsme vyměnili sportovní úspěch za peníze. Ano, vrcholový sport je o penězích. Ale nejen o nich a myslím, že v Děčíně to platí dvojnásob! Takže ne, nevyměnili jsme sport za peníze! Na druhou stranu ano, finále na zimním stadionu je výdělečná akce. Nemůžeme si dovolit být proděleční. I přesto ale necháváme vstupné velmi přívětivé. A když to srovnám například s hokejovým finále v Brně, kde stála vstupenka 1.250 korun, je basketbalové finále opravdu „lidová“ zábava. Ale i v Brně bylo vyprodáno. Takže z mého pohledu je to naprosto v pořádku. A fanoušci pochopili, že to dělají pro svůj klub. To se mi strašně líbí. I proto na zimní stadion neplatí permanentky. A i když jsme dali možnost výměny za vstupenku zdarma, věřím, že těch výměn bude co nejmíň a každý svůj klub, v podstatě symbolickou stovkou, rád podpoří.
Organizačně za týden uspořádat zimák… Dá se to? Kolik času jste měli předchozí roky?
LH: Musí. Je za tím spousta práce, spousta lidí, dobrovolníků, partnerů. Nemůžu je vyjmenovat všechny, ale pár jich tady zmínit chci. V první řadě mé kolegy Radku Freibergovou, Jakuba Důru a Vláďu Ebrta. Kdybych nevěděl, že se na ně můžu spolehnout, nikdy bychom do takové akce jít nemohli! A to samé platilo i u prvního zimáku o Alence Marešové. Potom Marka Jabora, který nám každý rok nezištně velmi pomáhá. A nechci zapomenout ani na chlapy ze zimáku v čele s Honzou Havlíčkem. Ale těch lidí je samozřejmě mnohem víc. A já jim všem moc děkuju! Prostě je to hlavně o energii, vůli a chuti do toho jít! A tu Děčín má!
Kapitán Jakub Houška
Koubo, jak si pamatuješ uplynulá dvě finále?
JH: První finále bylo něco nepopsatelného, bylo to splnění snu, který celý Děčín měl, a tak se k tomu přistupovalo. I když jsme tenkrát prohráli, věděli jsme, že jsme tam nechali všechno a udělali pro to maximum a lidé to také tak viděli a ocenili. Loňské finále jsem si mohl užívat jen ze střídačky a obrovsky mě to mrzelo a zároveň motivovalo v letošním roce. Myslím, že takto to měli i kluci, kteří museli kvůli příušnicím zůstat doma. Bylo jiné i v tom, že se téměř do poslední chvíle se řešilo, jestli se bude hrát, kde, kdy bude konec atd. Zdravotní patálie našeho týmu byly loni více než basketbal.
Z pohledu Tebe jako hráče a Tvého výkonu – je lepší zimák nebo ARMEX Sportcentrum?
JH: Já si myslím, že jestliže chceme Nymburk potrápit, porazit, tak do toho musíme dát mnohem více a já věřím, že právě toho jsme schopni na zimáku. Pamatuji si vstup na palubovku před zápasem v roce 2015, kdy to byl na palubovce neskutečný hukot. Něco, co jsem si říkal, že snad ani není možné. Párkrát za sezónu jsem viděl videa ze zimáku a vždy se to ve mě probouzelo, a i proto jsem to chtěl a chci znova. Přestože jsme prohráli, tak jsme z lidí cítili obrovskou energii, bylo vidět, jak si to všichni užívají a jak nás tlačí kupředu. Myslím, že toto je sen každého sportovce, hrát pro co nejvíce lidí, užít si každou chvíli na hřišti a vědět, že ten pomyslný šestý hráč je takto velký. A hlavně! Jestli jsme měli zkušenost s postupem do finále, tak věřte, že máme zkušenost i s hraním na zimáku…
Kudy vede cesta k titulu v současném nastavení sil?
JH: Já myslím, že máme obrovskou výhodu v tom, že s námi nikdo nepočítal. Všichni plánovali finále NBK – PCE a Děčín měl být až ten za nimi. My jsme to naší skvělou hrou v play-off překazili a v tuto chvíli víme, jak dokážeme hrát, jak se umíme společně s trenérem připravit, namotivovat, jak dokážeme udržet disciplínu atd. Každý před play-off říkal, že těch schodů tam máme moc, ale já už když jsem to dělal, tak jsem věřil, že můžeme dostoupat až na vrchol, že můžeme být nepříjemní, že můžeme překvapit a my jsme překvapili. O to je to letos jiné, hezčí, příjemnější a o to jsme letos silnější…
Chtěl bych ještě říci, že je na čase přestat řešit, jestli se mělo hrát tam či tam, že lidé by si měli uvědomit to samé, co jsme si říkali tenkrát my… Že to byl úžasný zážitek, který si člověk navždy pamatuje a kterého si musíme nesmírně vážit. Já si ho vážím, já si vážím toho, že mohu být součástí téhle velké rodiny, která dokáže budovat něco, o čem si vždycky všichni v Děčíně snili. Jsem rád, že jsem u toho a budu rád, když se k nám ve středu přidáte, když se k nám přidá každý, kdo má alespoň trochu rád sport a kdo si řekne… kluky v tom nenechám, kluci potřebují i mě…
Zdroj: www.bkdecin.cz
Foto: Luděk Černý