České Švýcarsko, 11. 7. 2016 – Již čtvrtou letní kolonii vrápenců malých letos v širším regionu Českého Švýcarska objevili odborníci ze správy národního parku. Početní stavy tohoto kriticky ohroženého druhu v devadesátých letech klesaly téměř k nule. Obrat nastal po roce 2000, kdy stavy těchto sympatických tvorů z řádu letounů začaly opět stoupat.
Potvrzené výskyty vrápenců malých pocházejí z teplejších oblastí Děčínska, letní kolonie samic, které právě v této době rodí mláďata, byly letos zaznamenány v Malé Veleni, Arnolticích, u Vysoké Lípy a v Janské, přičemž velikost kolonií čítá od několika desítek až po nižší stovky samic. Dosud pocházely poznatky o přítomnosti vrápenců malých zejména ze zimovišť, kde se však vyskytovali pouze v řádech jedinců.
„Vývoj populace vrápenců malých nezávisí jen na zlepšení přístupů v zemědělství, záleží také hodně na lidské toleranci, zejména na zachování přístupu do klidných půdních prostor a udržení klidu na zimovištích,“ říká Pavel Benda, ředitel Správy národního parku České Švýcarsko, a dodává: „Zejména v létě se vrápenci lidem za vytvořené podmínky odvděčí zkonzumováním velkého množství hmyzu, hlavně komárů.“
České Švýcarsko leží při severozápadní hranici rozšíření tohoto teplomilného druhu. Vrápenci se sem rozšířili především díky vazbě na lidské stavby, letní kolonie si nejčastěji zakládají v půdních prostorách staveb, například v krovových konstrukcích kostelů, kde je sucho, teplo a kde jsou chráněni před průvanem. Zimoviště nacházejí ve sklepích, starých štolách a v jeskyních kaňonu Labe. Příčiny poklesu stavů tohoto dříve běžného druhu odborníci spatřují v minulosti, a to v používání pesticidů v zemědělství. Se změnou způsobu hospodaření se populace vrápenců malých opět zotavuje.
Vrápenci malí patří spolu s netopýry do řádu letounů. Jsou to drobní létající savci, kteří pro orientaci v prostoru využívají echolokace, tedy odrazů zvuků, které vydávají. Tyto zvuky vrápenci na rozdíl od netopýrů vydávají nosem, který má tvar podkovy. Zimující vrápenci malí jsou dobře rozeznatelní od jiných druhů, neboť se jako jediní celí zahalují do letových blan. Zejména během zimování jsou citliví na rušení, při předčasném probuzení mohou spotřebovat tolik energie, že uhynou.
Správa národního parku České Švýcarsko se monitoringu početních stavů netopýrů a vrápenců v národním parku a jeho okolí věnuje již několik let a data shromažďuje jak tradičním zjišťováním početních stavů na zimovištích a v letních koloniích, tak i pomocí tzv. BAT detektorů, které zachycují ultrazvuk vydávaný netopýry. Zvukové záznamy pak umožňují určení jednotlivých druhů žijících na vybraných lokalitách.
Letní kolonie: Samičky vrápenců malých s mláďaty vyhledávají klidné půdní prostory lidských staveb. Foto: Václav Sojka
Nezaměnitelní: Jako jediný druh se vrápenci malí zahalují při zimování do svých letových blan. Foto: Václav Sojka
Zdroj: www.npcs.cz