Déle než rok žili senioři v provizoriu, protože se zanedbaná stavba kompletně rekonstruovala. Teď odpovídá nejnovějším standardům. Senioři zde dříve žili v pokojích po čtyřech a měli jedinou skřínku. Toalety byly společné na chodbě. Nemluvíme o azylovém bydlení, ale o podmínkách, které panovaly v děčínském domově pro seniory na Kamenické ulici.
Budova po roce rekonstrukcí a milionových investicích dnes spíš připomíná moderní hotel. Z náhradního ubytování se do ní právě stěhují poslední klienti a my byli u toho, když poprvé viděli své nové pokoje.
Vysazené dveře a kompenzační pomůcky vystěhované na chodbách. Želenický domov dnes opustí i poslední dvě seniorky. Helena Grossová se těší spíš opatrně. „Tady jsme byli jako rodina. Bylo nás tu 15, tam nás bude přes stovku. To bude velký rozdíl.“ Stěhováci právě nakládají polohovací postel se jménem paní Podrazské. Personál domova se totiž snaží i o to, aby lidé měli v novém pokoji vlastní věci. Mělo by to zmírnit jejich stres z přesunu.
Na druhé straně města čtyři sestry právě myjí matrace a připravují pokoje. Převlékají povlečení a na poličky vystavují také fotografie vnoučat. „No krásný,“ rozhlíží se po pokoji paní Kadlecová, které sestřičky právě pomohly s přesunem z kolečkového křesla. „To jsme moc rádi. Bydlela jste s paní Čeřovskou, že jo? Tak to také zůstane,“ ujišťují osmdesátiletou seniorku ošetřovatelky. Paní Kadlecová věří, že to bylo její poslední stěhování v životě a teď se těší na jaro, kdy si bude moct prohlédnout nové zahrady.
Jak těžké je přestěhovat devadesát lidí d nového domova po dnešku ví úplně přesně vedoucí Jiří Hatlapatka. „S každým klientem jde z náhradního ubytování pytel s jeho věcmi. Museli jsme zohlednit, jestli chtěli být při vybalování, takže se spousta věcí nedala připravit předem. Plánování přesunu trvalo tři až čtyři měsíce. Máme jmenné seznamy a nemůžeme z nich nijak ustoupit, protože by se nám to sesypalo jako domino,“ říká.
Za okny se stále ozývá zvuk kladiva, který opracovává kámen. Podle Marie Blažkové, děčínské primátorky z hnutí ANO je to pochopitelné. „Stavba vždycky přináší nějaké nečekané věci. Opravdu se do poslední chvíle fofruje. V těchto dnech se ještě dodělává zahrada.“
Dvouetapová přestavba trvala déle než rok. Zvykat si budou muset nejen klienti, ale i zaměstnanci, kteří změnili adresu dojíždění do práce.
Autor: Iva Zítková
Zdroj: www.rozhlas.cz/sever