Point guard Válečníků Tomáš Vyoral se ve finálové sérii stal velmi sledovaným Hráčem (s největším zlepšením), což ještě zhmotnila absence Tonyho Tuckera. Jak se Vyo s novou rolí popasoval po psychické stránce? A jak první finále v barvách Děčína prožíval?
Tomáši, jaké se v tobě po Utkání 3 v Nymburku mísily pocity, když jste i přes jednoznačnou porážku sklidili opět obrovský potlesk a získali historicky první stříbro za 70 let existence klubu?
Ten třetí zápas jsme se snažili hrát co nejvíce vyrovnaně, bohužel nám po 15 minutách došly síly, Nymburk nás jasně přejel a ukázal, proč je v Česku tak dominantní. Myslím, že se ale nemáme za co stydět. Odehráli jsme vynikající finále. Co se týče diváků, měl jsem ohromnou radost, že přijelo z Děčína tolik lidí a mohli jsme stříbro slavit s nimi.
V letošní sezoně jsme kromě ligového stříbra vybojovali stejně cenný kov i v Hyundai F-4 Českého poháru. Jak ti tohle zní?
Český pohár nehrál Nymburk, tím pádem bylo otevřené, kdo vyhraje. My se snažili, bohužel finále nám nevyšlo podle představ. Ale když si řeknu, že jsme vybojovali dvě stříbra, tak je to nádherné a bude to hodně těžké napodobit v některé další sezoně.
Ve finálovém Duelu 3 jsi odehrál více než 38 minut a byl se 17 body jeho top skórerem, navíc si přihodil ještě 4 asistence, přitom jsi ale hrál pod prášky se skříplým nervem. Bylo to pro tebe hodně náročné?
Před zápasem jsem se cítil špatně. Záda mě bolela a pomalu jsme se nemohl předklonit. Ale během začátku jsem se do toho dostal a celý zápas nějak odehrál. To, že mi to takhle vyšlo, jsem se až sám divil.
Jak složité pro tebe bylo celkově nejen fyzicky, ale i psychicky odehrát při absenci Tonyho Tuckera celou sérii jako jediný klasický rozehrávač v týmu?
Věděl jsem to už pár dní před začátkem, že Tony bude chybět. Snažil jsem se na to připravit – a i kluci mi pomohli. Myslím, že to docela šlo, ten poslední zápas byl asi nejtěžší po obou stránkách. Hrajete proti konci sezony a víte, že nemáte moc sil. Bylo to těžký.
Nymburk měl v sérii hlavně od druhého klání jasně navrch, ale první mač jste ztratili až v úplném závěru. Myslíš, že kdyby tento zápas dopadl jinak, že by se pak mohla série odvíjet jinak?
Možná bychom to víc zdramatizovali a určitě by nám to dodalo i více sil. Takhle od půlky druhého zápasu bylo jasné, že už si to Nymburk nenechá vzít…
V rozhovoru před druhým utkáním na zimním stadionu jsi říkal, že se na něj hodně těšíš. Tvůj tip byl, že dorazí 3500 fanoušků a že spokojený bys byl s 2500 fans v hledišti. Nakonec jich dorazilo 4850, což je nový rekord NBL. Byl jsi tedy z návštěvy i pekelné atmosféry hodně překvapený?
Tak trochu jsem doufal, že by mohlo dorazit i přes 4 tisíce. Ale tolik opravdu ne. Byl jsem hodně překvapený. Když jsme vbíhali na palubovku půl hodiny před začátkem, tak jsem měl husí kůži z toho, jaká je tu atmosféra a kolik lidí už tu je. Pro mě nezapomenutelný zážitek!
V rozhovorech bylo několikrát zmíněno, že s Nymburkem jsi vybojoval v tuzemské nejvyšší soutěži zlato. Dokážeš postavit na roveň prvenství s Nymburkem a druhou příčku s Děčínem? Třeba i z toho hlediska, že v týmu Válečníků jsi na rozdíl od angažmá v Nymburku hrál prim a byl jedním ze stěžejních pilířů týmu.
Ano, to určitě můžu. Když jsem hrál v Nymburku, těch šancí ve finále jsem dostal málo. Samozřejmě, byl to můj první titul a radoval jsem se z něj, ale jak všichni vědí, tak je to povinnost vyhrát českou ligu. Teď s Děčínem, když jsme ve finále sice prohráli, tak jsem se cítil jako vítěz. Splnili jsme si sen a navíc jsem ještě mohl hrát jednu z důležitých rolí. Co víc si přát.
Klubová sezona je sice u konce, ale otevírá se nyní jiné téma – reprezentace. Proběhly od našeho rozhovoru zkraje března již nějaké kontakty s reprezentačním kormidelníkem Ginzburgem či jinými lidmi z národního týmu?
Ano, už mi volal Radek Nečas, jestli bych měl zájem přijet na reprezentační sraz.
Zdroj: www.bkdecin.cz
Foto: Luděk Černý (Princip)