Od 1. ledna 2015 začala platit novela zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dochází ke změně v rozhodování o poskytnutí finančních prostředků ze státního rozpočtu k financování běžných výdajů v sociálních službách. V souvislosti s touto změnou jsme se zeptali na názor ředitelky neziskové organizace Slunečnice, o.s. Šárky Zimové Dostálové.
1. V první řadě, o jaké změny se vlastně jedná? Co přesně čeká poskytovatele sociálních služeb od tohoto roku?
Přesně jak to bylo řečeno v úvodu – od 1. 1. 2015 již stěžejní dotace do sociálních služeb nebude rozdělovat Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak jako v předchozích letech, ale předá celý balík peněz každý rok krajům a ty jej rozdělí do sociálních služeb v příslušném kraji podle konkrétního klíče a potřebnosti vyjádřené a schválené ve Střednědobém plánu rozvoje sociálních služeb. Jde o strategii, dlouhodobě připravovanou jak poskytovateli sociálních služeb, tak komunitními plány jednotlivých obcí a v neposlední řadě sociálním odborem kraje.
2. Budou mít poskytovatelé na sociální služby tolik prostředků, kolik potřebují?
V tuhle chvíli nemají ani na základní přežití. A to i přesto, že na všech seminářích v loňském roce, kde nás úřady připravovaly na plánovanou změnu, nás naopak jejich pracovníci ubezpečovali, že prostředky na činnost budeme mít rozhodně zachovány ve stejné výši, protože půjde jen o procesní změnu, nikoliv finanční, a že je naopak počítáno s tím, že prostředky na sociální služby budou ještě navýšeny.
3. Co si myslíte o převedení kompetence přerozdělování finančních prostředků na kraje?
Budete se divit, ale my jsme po této změně a převodu kompetencí k rozdělování prostředků na kraje původně naopak volali. Rozhodovací procesy ministerstva práce a zejména následná příprava smluv byly každoročně natolik zdlouhavé, že sociální služby zůstávaly v prvním čtvrtletí zcela bez prostředků, protože první splátka dotací MPSV dorazila na účty až v průběhu dubna. To je každoročně nesmírně vyčerpávající jak pro všechny zaměstnance, tak pro jakékoliv plánování a zkvalitňování služeb. Naopak dotace kraje jsme věděli již v předchozím roce koncem listopadu a v prosinci nám přicházely peníze na účet, abychom nový rok zahájili alespoň s malou finanční jistotou. Takže jsme logicky předpokládali, že v okamžiku, kdy bude kraj rozdělovat nejen své, ale také státní peníze, bude rychlejší a pružnější, tak jako dosud a my budeme moci konečně důstojně pracovat jako normální lidé a ne si stále půjčovat jenom proto, že stát se o své potřebné nedokáže systémově postarat a odnášejí to pak nespravedlivě lidé, kteří tuto práci vykonávají. I nyní jsem přesvědčena, že tato cesta je správná, bohužel je k ní potřeba nastavit ještě další nezbytná pravidla.
4. V Ústeckém kraji díky této novele vznikly veliké problémy, podle vládní agentury dokonce ze všech krajů největší. Čím si tuto situaci vysvětlujete?
Já bych byla opatrná se soudem, že problémy vznikly kvůli novele. Ona sama toto nemůže zavinit a naopak měla být přínosem. Těch příčin nastalých problémů je více.
První je skutečnost, že kraj nerozděluje peníze spravedlivě mezi neziskový a příspěvkový sektor. Stále dělá rozdíl mezi svými příspěvkovými organizacemi a neziskovým sektorem, s odůvodněním, že musí podporovat především své organizace. Bohužel ignoruje skutečnost, že neexistují jeho a jiné organizace, ale jen organizace, které pečují o jeho občany. Občany, kteří zde v Ústeckém kraji mají trvalé bydliště a platí zde daně. A daněmi si platí službu naprosto stejné kvality. Pokud ale kraj rozděluje nerovnoměrně tyto prostředky, jedná se prokazatelně o narušení hospodářské soutěže. Takže v první řadě zde chybí jednotná a spravedlivá kritéria rozdělování prostředků. Kraj se sice řídí metodikou navrženou ministerstvem, ale její systém je tak složitý a komplikovaný, že výsledná čísla dotační systém naprosto deformují.
5. Mohl by tento problém vyřešit evropské dotace, které jsou k dispozici na tyto služby?
S tím souvisí druhá příčina problémů v kraji. Vláda nebyla schopna připravit a včas zvládnout přípravu evropských dotací na programové období let 2014 – 2020. Máme duben 2015 a Operační program Zaměstnanost, který se týká sociální sféry, ještě nebyl ani předložen ke schválení do Bruselu. Díky tomu vypadly významné zdroje spolufinancování sociálních služeb, a to v tak velké míře, že pro mnohé organizace je to v podstatě likvidační. V podstatě to znamená, že na nové projekty budou prostředky z dotačního programu nejdříve v roce 2016. Dochází tudíž k roční prodlevě ve financování a tyto prostředky samozřejmě chybí. Uvědomme si, že ze státních dotací do sociálních služeb můžeme pokrývat jen neinvestiční výdaje, tedy provoz, mzdy a nějaké drobné vybavení, a že veškeré náročnější potřeby jsme řešili právě evropskými fondy. Bez nich by nevznikla a nebyla vybavena většina chráněných dílen, pracovišť sociální rehabilitace, nerozvíjely by se sociální firmy, nevznikaly a nemohly úspěšně fungovat agentury práce, které pomáhají lidem s postižením nebo s jinými handicapy, atd. Tohle totiž náš stát zajistit skutečně neumí.
6. Proč to tedy kraj neřešil s předstihem?
Kraj obdržel rozhodnutí o přidělení financí na dotace pro sociální služby až na konci ledna. A schválení dotací mělo proběhnout na zastupitelstvu 16. února. Další zastupitelstvo bylo naplánováno až na duben nebo by muselo být svoláno jako mimořádné. Takže v první řadě nastal šok přímo na straně úřadu a krajských politiků, protože když na konci ledna obdržíte informaci potvrzenou ministerstvem, že namísto žádaných 2 miliard a 200 milionů dostáváte přiděleno jen kolem 700 milionů, je vám jasné, že z toho sociální služby nepokryjete, a ani nemáte čas s tím tak rychle cokoliv udělat. Navíc nikdo nechápal, jak je to možné, když plnou výši dotace slíbil Babiš Haškovi na Asociaci krajů veřejně, a z mých soukromých informací vím, že to slíbil i ministryni Tominové. Proč to nedodržel, nechápe nikdo.
7. Zmínila jste, že těch důvodů je více
Dle mého nejzávažnějším z nich je skutečnost, že sociálním službám chybí systém stability a opory. Tedy jakási záruka, že pokud prokáže svou kvalitu a úroveň odpovídající standardům vyžadovaným zákonem, budou mít možnost fungovat v dotačním systému dvou/ideálně tříletého grantového období. V tomto období by měli poskytovatelé schválené prostředky, s kterými by snáze mohli plánovat rozvoj služeb,
zvyšování kvality, kapacit, reagovat systémově na potřeby klientů, atd. A než by vypršel konec tohoto období, zažádali by s předstihem o další schválení na další tři roky a toto schválení by bylo rozhodnuto tak, aby případná další podpora plynule navazovala bez jakéhokoliv hluchého místa. Fungují takto například dotace Ministerstva mládeže a školství vůči organizacím pracujícím s dětmi a mládeží, takže tu skutečně nevymýšlím žádnou utopii, ale hovořím o již existujících a funkčních modelech.
8. Jak by se podle Vás mohla situace nejlépe vyřešit? Je chyba v novele nebo v systému přerozdělování v Ústeckém kraji?
Vyřešit se může teď akutně jedině tím, že se stát „pochlapí“ a dofinancuje kraji chybějící prostředky. Jiná cesta v této chvíli reálná není. Není čas na vyjednávání změn v metodice, to se nám celý sociální systém do léta položí. A to včetně krajských „příspěvkovek“! Dále by mělo ministerstvo urychleně schválit systém víceleté podpory a zajistit krajům záruku včasného přidělení prostředků na dotace pro sociální oblast tak, aby je kraje mohly rozdělit nejpozději do Vánoc předchozího roku, stejně tak jak jsou zvyklé a schopné se svými dotacemi. V poslední řadě by mělo dojít k postupnému, každoročnímu zvyšování těchto dotací, jelikož je tato oblast dlouhodobě neskutečně podfinancována.
Výrazný problém vidím v metodice, která se musí zjednodušit. Otázkou je, jak ji změnit. Zda nejít cestou, jakou se vydalo zdravotnictví – tedy definovanými výkony a jejich přesným vyčíslením částkami, které budou jednotně nastavené pro všechny (to hodně zjednodušuji).
Pochopitelně zde je ještě několik dalších sporných momentů sociálního zákona, na které už dlouho poukazujeme – některé služby jsou zpoplatněné, jiné od klientů nesmějí vybrat ani korunu. To je další nerovnováha, pokřivujíc finanční prostředí sociálních služeb. Příspěvek na péči dostávají všichni uživatelé. Tento příspěvek je ale na péči, NE na jídlo a nájem – měli by jej tedy na tuto péči použít, a ne jej projíst. Já osobně bych to dala jako povinnost: uživatel (klient) by musel státu prokázat, že využil příspěvek na péči dokladem od poskytovatele služby, jinak by jej neobdržel.
Díky tomuto opatření by odpadlo nesmyslné dvojí financování služeb, které dostávají jak státní dotace, tak příspěvky uživatelů. Když vy systému zůstane více peněz, stát bude moci z ušetřených prostředků navýšit příspěvky na péči a může zmírnit současné normy, podle kterých posudkoví lékaři odebírají invaliditu lidem, kteří prokazatelně nejsou schopni se o sebe starat. Konečně dostanou příspěvky, na které mají nárok, budou si moci zaplatit potřebné a adekvátní služby. Asi je to hodně iluzorní. Ale bylo by to hezké, ne? :-)
Poslední nezbytnou potřebou je také to, aby příspěvkové organizace měly zakotvenu povinnost zajišťovat si více zdrojové financování stejně jako „neziskovky“ a nebyly tak brutálně subvencovány zřizovateli bez ohledu na to, zda poskytují skutečně kvalitní služby, zda zbytečně neplýtvají prostředky, zda jsou vůbec potřebné, atd. Ale to bych asi od kraje, coby zřizovatele, chtěla moc.
tajemnice Hnutí PRO! Kraj
Bc.Lenka Hanousková