Děčín – Rozhovor s architektem Martinem Chlandou a historikem Otto Chmelíkem.
Stavební zásahy mnohdy mění tvář města na desítky let. Přesto města na podobu takových proměn nevypisují architektonické soutěže, z nichž mohou vzejít ty nejlepší návrhy. To je problém také Děčína, který prozatím uspořádal pouze soutěž na budoucí podobu levobřežního centra města, tedy Podmokel.
Podle architekta Martina Chlandy a historika ze státního oblastního archivu a Děčínsko-podmokelské vlastivědné společnosti Otto Chmelíka, kteří v rámci Ukradené galerie organizují debaty o současné architektuře, je přitom pořádání podobných soutěží pro zdravý rozvoj měst zcela nezbytné.
Jaký je hlavní přínos architektonických soutěží ve veřejném prostoru?
M.CH. Architektonická soutěž je nástroj, který umožňuje najít co nejkvalitnější projekt. Podstatné je, že se jedná o transparentní výběr dodavatele, tedy projektanta. Pro investory, kteří hospodaří
s veřejnými prostředky, by takový postup měl být samozřejmostí. Soutěže se řídí pravidly České komory architektů. Je jasné, z jakých návrhů se vybíralo, kdo rozhodoval a na základě jakých kritérií.
O.CH. Hodně lidí si myslí, že architektura je jen estetická záležitost. Ale to není pravda. Je to také otázka např. technického řešení. Měli bychom se pokoušet hledat za co nejmenší náklady to nejlepší řešení z hlediska estetiky i technického a funkčního provedení. To je podstata podobných soutěží. Není to debatování jen o tom, jestli je něco pěkné nebo není.
V Děčíně se v poslední době pořádaly dvě architektonické soutěže. Jedna na obnovu Podmokel, druhá pak na zhotovení památníku děčínským měšťanům. Jak se tyto soutěže osvědčily?
O. CH. Moje zkušenost je vynikající. Ať již z té podmokelské soutěže, nebo ze soutěže Děčínsko-podmokelské vlastivědné společnosti, kdy jsme vybírali pomník.
Je v České republice obvyklé pořádání architektonických soutěží?
M. CH. Pořád je to hodně výjimečná situace. Něco jiného je třeba Praha, kde historicky architektonických soutěží už mnoho proběhlo. Ale samotná soutěž je jen jedna část. Nepříliš velké množství takových soutěží bylo totiž dotaženo až k realizaci. Zcela výjimečné město je v tomto směru Litomyšl, kde se díky osvícenému starostovi podařilo zrealizovat řadu velmi zajímavých návrhů.
O. CH. Litomyšl je současnou architekturou proslavená. Za srovnání s Děčínem stojí například regulace a protipovodňová opatření na řece Loučné, jejichž cílem bylo místa u vody také zkultivovat a zatraktivnit. To, co jsme dovolili u nás na Labi, Ploučnici a Jílovském potoce, je ale nejprimitivnější řešení devastující město. Protipovodňová opatření byla šancí a výzvou, a mohla vypadat úplně jinak, pokud by investor (Povodí Labe) ve spolupráci s městem dokázal oslovit kvalitní a rozumné projektanty. Jedním ze způsobů, jak je najít, jsou právě soutěže.
Měly by se architektonické soutěže týkat pouze venkovních prostranství nebo i vnitřních prostor, jako jsou nejrůznější sály nebo kulturní domy?
M. CH. Architektonické soutěže se nejprve zformovaly právě u témat, jako jsou veřejné budovy a interiéry. A teprve v posledních deseti letech prosakují do veřejného prostoru, kde to obzvlášť v České republice nebylo příliš zvykem nijak výrazně řešit. Projekt se často prostě někomu zadá …
Celý článek na: www.decinsky.denik.cz
Autor: Alexandr Vanžura