HC Děčín přináší příznivcům našeho klubu rozhovor s Milanem Stezkou, který po letošní sezóně ukončil aktivní kariéru a v sobotu se na utkání HC Děčín – HC Lední medvědi Pelhřimov rozloučí s diváky.
1. Jak vzpomínáš na začátky v HC Děčín?
Přišel jsem tenkrát z Teplic do týmu, který hrál na špičce II. ligy, což byl docela skok, ale většinu spoluhráčů jsem znal z mládežnických týmů, takže nebyl problém zapadnout do dobře šlapajícího stroje. Byla tu – a stále je – skvělá parta.
2. Jaká sezóna byla z Tvého pohledu nejpovedenější, ať už individuálně nebo kolektivně?
Za nejpovedenější sezonu považuji tu, ve které se nám podařilo postoupit až do finále naší skupiny, kde jsme notně potrápili favorizovaný Klášterec. Byla to skvělá jízda, na kterou moc rád vzpomínám. Považuji to za úžasný výsledek, který přivedl do ochozů přes dva tisíce lidí, což byla opravdu úžasná atmosféra.
3. Zažil jsi několik trenérů, pod kterým se ti hrálo nejlépe?
Dobrá spolupráce byla s Víťou Borůvkou, ale nejlépe jsem se cítil pod dosavadním trenérem HC Děčín, Karlem Chládkem. Dokáže z týmu dostat co nejvíc, umí vycházet jak s námi veterány, tak s mladou generací a je přirozenou autoritou.
4. Působil jsi u nás téměř jednu dekádu, kdo si myslíš, že byl za ty roky největší osobností?
Rozdělil bych to do dvou fází – éra před Olim a současná Oliho éra :-). Mezi největší osobnosti “předoliho éry” musím zařadit Aleše Havlíka a Jirku Zikmunda. No a samozřejmě okamžitě, jak přišel, byl největší osobností Oli, a když dorazil Ziky, točilo se vše (to dobré) okolo těchto dvou velikánů, jsem rád, že jsem si s nimi mohl zahrát.
5. Změnila se během osmi let úroveň II. NHL a v čem?
Nemyslím, že by se nějak měnila úroveň ligy, spíš se různě přelévala kvalita jednotlivých týmů podle toho, jak dokázaly posílit případně jaké byly v tom daném týmu podmínky a finance. Možná dříve se hrál hokej více na krásu, dneska je to hlavně o rychlosti, tvrdosti, ale to asi hokej celkově.
6. Kdy uzrálo rozhodnutí ukončit aktivní kariéru a co bylo důvodem?
Nejlepší je končit na vrcholu, takže mi Oli často říkal, že jsem to propásl o patnáct let :-), ale je fakt, že jsem chtěl skončit už několikrát, ale vždycky jsem našel motivaci a chuť pokračovat, ať už díky povedené předchozí sezoně nebo třeba přímluvě manažera klubu, Honzy Havlíčka. Bohužel léta ubíhají a vzhledem k tomu, že v Děčíně je dost kvalitních mladých obránců, kterým jsem zbytečně zabíral místo a hlavně kvůli tomu, že se nám narodila dcera, rozhodl jsem se skončit a věnovat se rodině a práci.
7. Jak vidíš šance letošního kádru v soutěži?
Současný kádr je hodně mladý, ale přišli zkušení harcovníci Dan Volráb a Jarda Hašek, zůstal Oli, který snad bez Zikyho nebude poloviční.Proto si myslím, že pokud kluci budou poslouchat trenéry a budou mít trochu potřebného štěstí, můžou hrát v horní polovině tabulky, a potom – jak říkal trenér Mikeš – play-off je jiná soutěž, tam už se může stát cokoliv. Samozřejmě klukům budu držet palce, aby jim to šlapalo a došli co nejdál.
8. Přesunul jsi se do role otce, jak si užíváš „hokejový důchod“ a nechybí ti hokej a každodenní popichování s Olim a Zikym?
Roli otce si opravdu užívám na 100 %, je to paráda, dcera je úžasná a snažím se manželce pomáhat, jak nejlépe umím. Hokej mi samozřejmě trochu chybí, hrál jsem ho přes třicet let, ale na druhou stranu všechno jednou končí a nyní mám jiné priority. S Olim a Zikym jsem stále v kontaktu a popichování pokračuje, intenzita se sice snížila, ale stále to stojí za to :-)
Závěrem bych chtěl moc poděkovat všem spoluhráčům, trenérům a činovníkům klubu, se kterými jsem měl možnost v Děčíně spolupracovat, za super hokejové roky. Chtěl bych vyzdvihnout a poděkovat děčínským fanouškům, kterým jsem asi několikrát způsobil infarktové stavy, ale kteří vždy fandili, i když se nám nebo mě osobně zrovna nedařilo a dokázali ocenit naši snahu, protože rozumějí hokeji a milují svůj klub. A taky chci poděkovat jednomu člověku jmenovitě – a to Honzovi Havlíčkovi, bez kterého by HC Děčín nebyl HC Děčín a který dělá pro klub maximum. Všem Vám moc děkuji.
Zdroj: HC Děčín