Stát prodává zaniklou obec Vitín nedaleko Malého Března na Ústecku. Kdysi v ní byly sady švestek a hrušní, jejichž plody se po Labi vyvážely až do Hamburku. Po válce však z Vitína museli odejít Němci, jejich statky dostali vojáci Ludvíka Svobody a i oni brzy zmizeli. Z vesnice zbyly jen ruiny.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nabízí za 405 tisíc korun několik stovek metrů čtverečních pozemků, na nichž Vitín stál. Dnes je to prostranství uprostřed lesa se zbořeništěm tvořeným několika obvodovými zdmi.
„Úřad tento majetek nevyužívá, ke své činnosti jej nepotřebuje a potřebovat nebude. Není potřebný ani pro ostatní organizační složky či státní organizace a ani veřejný zájem nevyžaduje ponechání tohoto majetku v rukou státu,“ říká ředitelka úřadu pro Ústecký kraj Marie Ševelová.
Zájemci se mohou hlásit do konce ledna, mnoho jich ovšem nejspíš nebude. Případný kupec totiž nebude mít moc možností, jak s pozemky nakládat, protože osada je součástí Chráněné krajinné oblasti České středohoří.
„Je velmi nepravděpodobné, že by byl na pozemcích udělen souhlas k terénním úpravám a stavební činnosti. A protože se jedná o zaniklý sídelní útvar, tak práce na jeho obnově jsou ze zákona zakázány,“ uvedl vedoucí správy CHKO Jaroslav Obermajer.
Vitín měl i vlastní elektrárnu
Vitín byl svébytnou osadou, kde lidé po generace bydleli a pracovali. Ještě před druhou světovou válkou žil pestrým životem.
„Osada měla vlastní elektrárnu a každý zemědělský objekt měl svůj trkač, zařízení, které přivádělo vodu do obytné části usedlosti a do stájí. Obyvatelé se živili zemědělstvím, ovocnářstvím a muži zpravidla docházeli pěšky za prací do měďárny do Povrlů,“ vypráví starostka Malého Března Renata Zvoníčková.
Po válce se vše změnilo. „Obyvatelé Vitína německé národnosti byli spolu s malobřezenskými německými obyvateli v létě 1946 odsunuti do východní i západní zóny Německa,“ řekla Zvoníčková.
Svobodovi vojáci nevydrželi
Takových osad bylo na Ústecku víc, Vitín byl však jedinou, která byla znovu osídlena. Po odsunu Němců v roce 1946 zaujali jejich místo váleční veteráni.
„Byli to bývalí vojáci z armády Ludvíka Svobody, kteří tam převzali statky. Většinou to byli Židé z Podkarpatské Rusi, jenže neuměli hospodařit. Moc se jim tam nedařilo. Navíc je popouzeli komunisti, že jsou Židi a že je Stalin sebere a pošle na Sibiř,“ přibližuje ředitel ústeckého archivu Vladimír Kaiser.
Noví osídlenci tak Vitín zase postupně opouštěli. Poslední člověk z osady odešel v roce 1965. Dnes už se tam chodí jen na výlety.
„Je zde turistická trasa na Bukovou horu a místní sem chodí opékat buřty,“ dodala starostka Zvoníčková.
Autor: Jan Horák
Zdroj: http://usti.idnes.cz/
Foto: Karel Pešek, MAFRA