Včera ráno začali v loděnici v Křešicích u Děčína spouštět na vodu největší loď, která byla v Čechách vyrobena. Protože se nevešla do haly, museli ji dělníci stavět převážně venku. V sedm hodin loď za pomoci tanku začali přesouvat k vodě.
Protože je manipulace s 900tunovým kolosem velice složitá, hladiny Labe se loď dotkne nejdříve dnes. V tuto chvíli je to poslední zakázka, kterou děčínská loděnice má.
Až do večera pracovali dělníci v Křešické loděnici v Děčíně na vyndávání klínů a podpěr, aby se devadesátimetrová nákladní loď s poetickým jménem BT 4500 mohla dnes ráno začít sunout od dílny směrem k vodě. Stačilo na to doslova několik šikovných rukou. A jeden tank.
„Prakticky se čtyřmi lidmi si vystačíme. Plus obsluha tanku. Loď váží 900 tun,“ říká s hrdým úsměvem její stavitel Rostislav Kubín. Loď měří devadesát metrů. Až to umožní hladina vody v Labi, vypluje ke svému novému majiteli do Nizozemska.
Kromě prázdného místa tu po ní zbude i velká nejistota. Tato říčně námořní loď byla totiž jedinou zakázkou, která křešickou loděnici před dvěma lety zachránila před krachem.
„Je to loď, která přesahuje svou velikostí optimum této loděnice, ale nezbylo nám než tuto zakázku přijmout,“ říká Ivan Troutnar.
„Proto ji taky stavíme dva roky. Jindy je to rychlejší. V tuto chvíli je to poslední zakázka z novostaveb, připravuje se několik nových, ale žádná není v takové fázi, abych mohl říci, že začínáme. Teď nás prakticky živí opravy.“
Přestože další zakázky loděnice zatím nemá, její výkonný ředitel Ivan Troutnar se nevzdává optimismu. Práce děčínských stavitelů lodí má v Evropě dobré jméno a ředitel věří, že kvalitně odvedená práce na lodi, která se tu zítra dostane do vody, přitáhne další zájemce.
Rejdařská tradice
Loďařský byznys měl v bývalém Československu velkou tradici a částečně z ní čerpá dodnes. Například firma, která dva roky vyráběla zmíněnou 90metrovou nákladní loď, staví lodě na míru. Jenže po lodi zůstane firmě vedle prázdného místa před halou i nejistá budoucnost. Podnik už žádnou další zakázku nemá, a proto se soustředí i na opravy lodí.
„Připravujeme několik nových, ale žádná není tak daleko, abych mohl říci, že začínáme. V této chvíli nás prakticky živí opravy,“ říká výkonný ředitel Českých loděnic Ivan Troutnar.
Na českém trhu vyrábějí velké ocelové lodě tři soukromé firmy. Kromě Loděnic Chvaletice právě České loděnice, které mají kromě výrobny v Děčíně i závod v Mělníku. Téměř celá produkce zdejších producentů putuje výhradně do zahraničí.
„Zejména pro Holandsko, to jsou to lodě o délkách kolem sto metrů, a to jak na přepravu sypkých materiálů, tak i říční kontejnerové lodě na kapaliny ropu a benzin,“ říká předseda Asociace lodního průmyslu Jiří Belinger.
Loni se v Česku podle iHned.cz prodaly lodě za 1,5 miliardy korun. Zhruba 7,5 procenta z tohoto obratu patřilo lodím vyrobeným u nás.
Čínská konkurence
Výrobu lodí v České republice nejvíc ovlivňuje hned několik faktorů najednou a jedním z nich je například krize v evropském průmyslu. Poptávka po lodích je do jisté míry spojená s výrobou dalších firem, které využívají tento druh přepravy.
Jedinou evropskou zemí, kde výroba lodí roste, je Polsko. Pro podniky představují velkou konkurenci čínští producenti, kteří už podle odborníků vyrábějí kvalitou srovnatelné lodě jako jejich rivalové z Evropy nebo Ameriky.
„Velmi negativně Českou republiku ovlivňuje nedodělání infrastruktury splavnosti Labe a Vltavy. Zejména nám všem velmi chybí děčínský stupeň – vyrovnání hladiny Dolní Žleb – Děčín,“ dodává předseda Asociace lodního průmyslu Jiří Belinger.
V Česku teď firmy vyrábějí hlavně menší hliníkové lodě. Zbytek rekreačních lodí vzniká ve spolupráci českých a polských podniků.
Autor: Iva Zítková, mkp
Foto: Ivan Troutnar
Zdroj: www.rozhlas.cz/sever