První novou tváří válečnické družiny se již v květnu stal exchomutovský křídelník Pavel Bosák. Děčínské vedení zaujal především svými výbornými výkony v loňské sezoně, kdy patřil k tahounům Levhartů. Ve velmi otevřeném, často humorným tónem vedeném rozhovoru se fanoušek filmového Gladiátora rozpovídal o své pestré kariéře, smutné realitě současné (nejen) finanční situace ve sportu, (ne)oblíbenosti děčínského publika či výzvě hrát rychlý basket na evropské úrovni.
Pavle, nejprve tě vítám v Děčíně a přeji hodně štěstí. Jaké byly tvé basketbalové začátky? Kdo tě ke hře pod bezednými koši přivedl a v kolika letech to bylo?
Zdravím Děčín! Už si to nepamatuji přesně, ale bylo mi 13-14 let, když jsem si u garáže na lampu přidělal obroučku a táta mi koupil gumový basketbalový míč – a tady to začalo. Jezdil jsem závodně na horskýc
h kolech – ale hned, jak jsem začal házet na koš, tak to šlo všechno stranou a začal jenom basket.
Kromě klubů z tuzemské nejvyšší soutěže (např. USK, Prostějov či Chomutov) jsi působil i na Slovensku a ve Francii. Na které angažmá nejraději vzpomínáš a považuješ ho za nejvydařenější po týmové stránce?
Za největší úspěch považuji to, že jsem hrál druhou italskou ligu – a to byl zážitek, když to porovnám s česko-slovenskou ligou. Rád vzpomínám na každou sezonu. A úspěch po týmové stránce? Je jich pro mě víc (play-off a A1 s USK a Kunínem, bronz s Prostějovem a Prievidzou, kde přišlo tři tisíce diváků na zápas; dále finále s Nitrou a prohra v posledním pátém zápase, zlato ve Francii ve France cupu a zlato v
soutěži NM2 (čtvrtá francouzská liga)… A teď věřím ve finále s Děčínem!
A které působiště považuješ za top po osobní stránce?
Jak jsem řekl, na každou sezonu rád vzpomínám. Během každé sezony jsem nasbíral řadu zkušeností, což sám na sobě vidíte, pokud vám je těch 29 let a víc… A nejvydařenější sezony? Vypíchnul bych USK, Prostějov, Prievidzu a Latinu.
Loni jsi odehrál výbornou sezonu v dresu Chomutova, kdy jsi měl průměry téměř 29 minut a 14 bodů na zápas. Bylo to angažmá vydařené po všech stránkách? A mrzí tě hodně, že v nové sezoně již Levharti startovat nebudou a diváci tím pádem přijdou o atraktivní severočeská derby?
Za Chomutov jsem rád, byli tam super lidi a dělali jsme to tam hodně slušně na podmínky, které jsme měli. Je to škoda – hokejisti se každý rok zachraňují a hrají baráž, kdežto basket je tam každým rokem lepší a lepší. A letos hokejky dostaly zase balík a basket stopku. Je to smutné, jak tady funguje sport…
Jak moc se těšíš na děčínské tifosi, kteří umí vytvořit skvělou kulisu? A jak se ti v této atmosféře hrálo v dresu soupeře?
MOC se těším na sezonu a na fanoušky! Už bych se opakoval po jiných – je to stará věc, že v Děčíně se moc nevyhrává. Nikdy se mi tady nehrálo dobře…
Velmi dobrá atmosféra panuje i v děčínské kabině. Podepsal by se pod tato slova?
Kam se mám podepsat? Jedem bomby! (směje se)
Podařilo se ti do kabiny zapadnout také velmi rychle?
Kluci jsou normální – a všichni víme, že když budeme v pohodě a makat, tak bude výsledek. A to chceme!
Jak dlouhé bylo tvé rokování s Děčínem, než jste si definitivně plácli?
Bylo to rychlé. Manažer Lukáš Houser nabídl obr balík a byli jsme domluvení. (rozesměje se) Bylo to korektní a trvalo asi 14 dní, šlo to rychle.
Co od tebe očekává kouč Pavel Budínský? Jaká by měla být tvá role v týmu?
To se musíte zeptat trenéra, sám to nevím. Bude to makačka, chce hrát rychlý evropský basket, chvilku to potrvá. Je to výzva – a ty já mám rád!
Je pro tebe jedním z hlavních cílů děčínského angažmá poprat se o medaile?
Medaile chce každý – a já taky!
Zdroj: www.bkdecin.cz
Foto: Luděk Černý (Princip)