Bude Děčín město Romů?

Minulý měsíc jsme se od Bezpečnostní informační služby (BIS) dozvěděli, že „Protiromské postoje u běžných občanů jsou větší hrozbou než u extremistů“. Podobně se vyjádřila i vládní mluvčí „pro lidská práva“. Vládní instituce nepřímo vyslovují obavu z násilných střetů a pogromů. Je to dost smutná představa.

V Děčíně jsme hodně tolerantní a na různorodé lidi, včetně Romů zvyklí. Problémem jsou nové migrační vlny chudých Romů, které se stěhují v posledních letech za bydlením z města do města. Ve městě velikosti Děčína (50 000 obyvatel) problémy vyvolává pouhých pár set nových lidí (69 rodin). Na druhou stranu je celkem logické, že jsou zvaní do Děčína, neboť je zde nadbytek volných bytů. Město se řadu let rozšiřuje o nové rodinné domy, staré bytovky přitom zůstávají. S odchodem celé řady lidí za živobytím jinam, se zejména panelové domy vyprazdňují. Není mnoho důvodů, proč by se do Děčína měli stěhovat jiní lidé.

Noví přistěhovalci bohužel nepřináší nové dovednosti, nejdou za prací, ani za skvělým prostředím pro život dětí. Přicházejí pouze za bydlením, placeným ze státního příspěvku. Nabízí se otázky, co bude s nimi dále, kde skončí? Nikdo je nechce, a dnes už ani nikam nepatří. Trh ovlivněný dávkami na bydlení z nich udělal dočasně obyvatele Děčína, časem budou možná znovu kočovníci. Pokud ale skončí na ulici, je zákonnou povinností obce, kde právě jsou, se o ně postarat.

Jejich postupná migrace do Děčína znepříjemňuje život celé řadě tradičních obyvatel města. Hluční a často i neukáznění lidé se spoustou dětí najednou žijí vedle lidí, zvyklých na svůj klid a pocit bezpečí. Žádná obec nemůže mít radost z takovýchto „nových“ občanů. Socialismus problémové lidi dokázal „integrovat“ jen díky pravidlům, které vnutily práci a současně přísně trestaly. Nové zákony, nabízí pouze zdroje na život, bohužel bez povinností. Formy trestů za nepořádek, hluk a drobnou kriminalitu jsou neúčinné. Sociální systém navíc málo motivuje k práci, učení nových vědomostí a k užitečnosti.

Situaci v Děčíně určitě ovlivnila privatizace bytového fondu. Jsou velké části města, kde nemovitosti mají pod kontrolou majitelé zaměření na výdělek z chudých lidí. Jejich snaha vydělat může být ovlivněna i záměry snížit cenu nemovitostí v okolí problémových adres, ty vykoupit a obchod s chudými lidmi dále rozšířit.  Taktika přimět k odhodu z domu staré nájemníky pomocí problémových lidí, se v Děčíně vyplatila už J. D. Horskému. Není divu, že se k tomu přidávají další podnikavci.

Město samo nemá šanci situaci zvládat, nemá zdroje lidí ani peněz. Samospráva neurčuje zákony.  Integrace nových stovek lidí do města systémem laskavé péče, podle evropských vzorů,  vyžaduje desítky placených vyškolených odborníků a nároky v řádů stovek milionů ročně. Starost o „nově přišlé“ lidi nemá v systému samosprávných obcí logiku. Jsou tady díky státu a toho zase tolik nezajímají.

Migrace chudých lidí vytváří problém, který bez přímé a jasně určené intervence státu není možné na místní úrovni řešit. Musí dojít ke změně zákonů, jasněji vymezující ochranu obyvatel před problémovými lidmi a současně motivujících chudé lidi k užitečnosti. Sociální systém přece má motivovat k práci, přestupek má být okamžitě trestán.

Loajalita ke státu není jen o společném jazyku ale především o sdílení společných starostí. Vláda i česká elita v Praze by proto konečně měly „pracovat“ i ve prospěch obyvatel chudých regionů nebo se jí ten její stát brzo rozpadne. Pokud lidé v našem kraji přestanou respektovat společná pravidla země, co zbude z tolerantní a klidné České republiky?

 Vlastimil Pažourek, radní města