Před jedenácti lety jsme si někteří mysleli, že velká povodeň v Děčíně je něco jako náhoda. Postižené nemovitosti se opravovaly často ještě s pocitem, že šlo o výjimečnou událost. Dokonce v době těsně po povodni se v zátopové oblasti dostavovala tehdy pouze rozestavěná tenisová hala. Naopak bylo zrušeno koupaliště na Mariánské louce, což bylo mnohými považováno za chybu.
Povodeň z roku 2002 přinesla kromě nezměrných škod i jistou míru zkušenosti. Výrazně se zdokonalily plány řízení města pro dobu povodní; tyto plány stihly prověřit větší, nicméně ne tak škodlivé, labské povodně z let 2003 a 2006. V Děčíně vznikly i poměrně nákladné protipovodňové stavby, které měly ochránit alespoň část města.
Povodeň letošního června probíhala v naprosto jiné situaci. Organizátoři ochranných akcí měli více zkušeností, lepší technické prostředky, část města byla dokonce chráněna protipovodňovými stavbami. Z vlastního pohledu musím ocenit profesionální chování řady odborníků v krizovém štábu města. Město Děčín je za mnohé vděčno především hasičům, neboť jen díky nim byla protipovodňová opatření účinná. Neuvěřitelné pracovní výkony předvedla státní a městské policie, enormní pracovní nasazení bylo i u pracovníků Technických služeb, Českých drah, ČEZu i části odpovědných pracovníků magistrátu města. V porovnání se situací před jedenácti lety jsme zažili velmi dobře profesionálně zorganizovanou ochranu města před velkou vodou. Po opadnutí vody nás čeká obnova normálního chodu města a oprava poničeného majetku. Jsme také před rozhodnutím, jak postupovat dále s ochranou v zátopovém pásmu řeky.
Dovolím si upřesnit řadu deseti největších povodní v Děčíně za posledních dvě stě let. Podle velikosti vodních stavů na vodočtu v Děčíně:
1845 – 1235 cm
2002 – 1216 cm
1862 – 1101 cm
2013 – 1071 cm
1890 – 1048 cm
1876 – 1006 cm
1867 – 990 cm
1900 – 948 cm
1920 – 942 cm
1940 – 916 cm.
Povodeň z letošního června překonaly i starší události z let 1432, 1501, 1655, 1789, což je dobře dokumentováno na známém historickém vodočtu na zámecké skále.
Seřadíme-li velké povodně posledních 200 let do řady za sebou, došlo k nim v letech 1845, 1862, 1867, 1876, 1890, 1900, 1920, 1940, 2002, 2013. Mezi lety 1940 a 2002 byla poměrně dlouhá doba, 62 let, bez větší povodně. Srovnatelně dlouhé doby bez větších povodní byly například ve 13. a 16 století.
Pokud hodnotíme povodně mimo matematické modely, ze zkušenosti, tak za poledních dvě stě let byla úroveň překročení dvacetileté vody v Děčíně 916 cm !!! s průtokem 3000 kubíků za vteřinu. To není zrovna málo. Je zjevné, že s velkými povodněmi prostě musíme počítat a jsou méně nahodilé a více očekávatelné než se na první pohled zdá.
Znovu nás čeká obnova města po povodni, a to v situaci, kdy zdrojů na investice, ale nakonec i pro vlastní provoz města, je absolutní nedostatek. Zaplavované oblasti ohrožované dvacetiletou vodou jsou pro trvalé využívání nákladnými investicemi velmi riskantní. Nakonec míru rizika nám určitě po povodni sečtou pojišťovny. Budeme muset přehodnotit, jakým způsobem využívat rozsáhlé záplavové území na soutoku Labe, Jílovského potoka a Ploučnice, kde dochází k největším škodám na majetku.
Mohu si dnes dovolit opakovat totéž, co jsem psal do novin už v roce 2002. Do roku 1945 bylo toto území využíváno pro louky a stály na něm pouze dočasné stavby. Nikdo neměl tolik peněz, aby na tomto území stavěl s rizikem poškození stavby při povodni.
Seznam objektů vystavěných v území rozlivu velkých povodní po roce 1945 by asi většinu čtenářů vyděsil. Některé z nich jsou ale dnes terénními úpravami a protipovodňovými stavbami alespoň zčásti chráněny. Zde je určitě dobrým příkladem Staré Město a ochrana Polikliniky. Přes drobné nedostatky, které budou reklamovány, se systém protipovodňových opatření ukázal jako funkční. Jen na levém břehu nestačil, neboť zde byl vyprojektován a postaven na nižší míru ochrany. Jeho provozuschopnost a funkčnost zůstane ale trvalým provozním nákladem města.
Pro nechráněné objekty je dobrým příkladem Mariánská louka. Stačí uvést, že do areálu bývalého koupaliště natekla voda v roce 2002, 2003, 2006 a 2013. V prvním a posledním případě to bylo dokonce několik metrů vody, takže rozhodnutí o zrušení koupaliště je časově prověřeno jako správné. Nabízejí se tedy pouze dvě možnosti: Území opustit a změnit jeho funkci, nebo relativně nákladně a s velkou mírou rizika chránit.
Vlastimil Pažourek, radní města