Všichni občané zatopených oblastí, kteří potřebujete pomoci s odstraňováním následků povodně, se přímo obracejte na krizové štáby svých obcí. Požadavky musí být individuálně řešeny podle situace na místě. Obce si nastaveným systémem komunikace mohou požádat o technickou pomoc Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje.
Co dělat, když voda opadla
1) Odstraňte veškeré nánosy a usazeniny bláta a nečistot.
2) Nábytek, pokud jej nelze vystěhovat do suchých prostor, odstavte od zdí a podložte, aby mohl vysychat i zespodu. Jedná-li se o nábytek vyrobený z dřevotřísky, je třeba počítat s jeho znehodnocením.
3) Odstraňte podlahové krytiny, které brání odpařování vody (PVC apod.), a veškeré koberce (po důkladném vyčištění a usušení je lze ve většině případů znovu použít).
4) Odstraňte materiály, které obsahují živiny pro růst plísní (malby, tapety atd.).
5) Demontujte dřevěné obložení, popř. dřevěné podlahy (pokud nelze zajistit kvalitní odvětrávání a vysychání).
6) Zajistěte důkladné provětrávání promočených částí staveb do otevřeného prostoru (pokud nepoužijete vysoušeče).
7) Kuchyňské nádobí, nářadí apod. omyjte vodou s roztokem desinfekčních přísad (Savo aj.).
8) Průběžně kontrolujte, zda nedochází k rozvoji povrchových plísní nebo dřevokazných hub.
Problémové rozhodování po záplavách
Problémové je zejména rozhodování v těchto okruzích:
1) Čerpání vody z objektu – je nezbytné je provést v co nejkratším možném termínu. Důležité je zde slovíčko „možném“. Čerpání totiž nelze provádět hluboko pod výrazně zvýšenou hladinou podzemní vody v okolním terénu, pokud není spodní stavba odolná proti tlaku, který tato voda vyvozuje, nebo pokud není na tento tlak dodatečně připravena. Zanedbání této podmínky může snadno způsobit destrukci objektu. Proto by k rozhodnutí o způsobu čerpání vody z objektu měl být vždy přizván odpovědný statik.
2) Snižování vlhkosti v konstrukcích – musí být účinné a nesmí být prováděno na úkor bezpečnosti stavby ani na úkor její nepoškozené části. Například:
– rychlost šokového odvlhčení nesmí způsobit destrukci nosných konstrukcí;
– nadbytečná vlhkost musí být větráním odváděna do vnějšího prostředí, ne do dalších prostorů budov, apod.
Objektivní a kvalifikované rozhodnutí o způsobech a postupu odvlhčení zdiva může provést pouze zkušený specialista v daném oboru.
3) Ponechání povodněmi zasažených zateplovacích systémů – ve většině případů mohou přes zimu působit jako provizorní ochrana před mrazem, a to i přes sníženou účinnost kvůli své vyšší vlhkosti při nedokonalém odvlhčení. Proto se zateplovací systémy i přes mírné zpomalení vysušování obvykle vyplatí ponechat až do jara – zabrání výraznějšímu poškození nosných částí konstrukcí mrazem. Na jaře pak lze podle jejich aktuálního stavu kvalifikovaně rozhodnout, zda a jakou sanaci zateplovacího systému provést.
4) Obnova vnitřních povrchových úprav – jakkoliv je pochopitelná snaha o návrat budovy do původního stavu, je třeba tuto úpravu neuspěchat. Důkladně promočená stavba při záplavách totiž vysychá podstatně déle než novostavby – tedy nejméně rok, často však déle. Povrchové úpravy je třeba volit co nejprodyšnější a zároveň odolné vůči delšímu působení znečištěné vody (je výhodné se připravit na možnost opakování záplav a minimalizovat cenu budoucích nutných oprav).
Doporučené postupy pro sanaci silně vlhkého zdiva ze záplav a následná údržba zdiva těchto objektů
Průzkumné práce
– Posouzení statické stability objektu či jeho částí (poruchy konstrukcí, trhliny ve zdivu, technický stav nosných prvků aj.).
– Posouzení inženýrskogeologických a hydrogeologických poměrů stavby a jejího blízkého okolí a zjištění existujícího stavu základových poměrů (technický stav základového zdiva, podemletí základů, projevy příp. sufóze základové půdy aj.).
– Posouzení technického stavu instalace vodovodu a odpadů vody uvnitř stavby (týká se zejména jejích dříve zaplavených částí) a stavu kanalizace a přípojek vně objektu.
– Zjištění rozsahu a stupně zamokření, zavlhčení, zaplísnění, zasolení a další kontaminace dříve zaplaveného podzemního a nadzemního zdiva a vnějších a vnitřních omítek.
– Posouzení způsobu, rozsahu a stupně poškození podlah, stropů a zařízení interiérů místností a prostor stavby pod a nad povrchem terénu a rozhodnutí o způsobu jejich likvidace nebo opravy.
Provádění oprav, stavebních úprav a sanace vlhkého zdiva
Provedením potřebných stavebních prací a úprav zajistit statiku objektu a jeho částí.Použitím účinných vysušovacích způsobů dosáhnout výrazné a trvalé snížení obsahu vlhkosti ve dříve zaplavených a zamokřených konstrukcích.
Vlhkostní sanaci konstrukcí je možno provádět až po určitém odeznění záplavových účinků, tj. např. po trvalém poklesu hladiny záplavové vody do podzákladí nebo alespoň pod úroveň podlah, příp. suterénů a sklepů objektu. Sanaci je možno rozdělovat do dvou na sebe navazujících fází.
V první z nich by mělo dojít k co nejrychlejšímu „předsušení“ zdiva nuceným způsobem (použití teplovzdušných agregátů, vysoušecích kondenzačních nebo adsorpčních přístrojů, mikrovlnného ohřevu zdí aj.). Následně by se mělo v těchto místnostech a prostorách zajistit průběžné větrání a temperování či vytápění.
Kromě odvlhčování zdiva, i ohřevu konstrukcí a vytápění a větrání interiérů staveb by měly být z dříve zaplavených podlah a stropů či kleneb odstraněny všechny vodou nasáklé sypké materiály (škvára, stavební suť), příp. i trámy a prkna, a z podlah jejich krytiny. Ze stěn by se pro umožnění odparu vlhkosti ze struktury zdiva měly ze strany vnějšího a vnitřního líce v potřebném rozsahu odstranit stávající běžné vnější i vnitřní omítky a v případě silné kontaminace někdy i omítky vlastností sanačních. Ve zdivu by se mohly, pokud je to ze statického hlediska možné, alespoň ve vnitřním prostředí proškrábat spáry. V místnostech je technicky vhodné provést na otlučené zdivo i protiplísňový nástřik.
Podmínky pro vysýchání zaplaveného zdiva staveb
Vysýchání dříve zaplavených konstrukcí v objektech na ustálený obsah vlhkosti je procesem dlouhodobým a dojde k němu v závislosti na celé řadě faktorů (druh zdiva, jeho tloušťka, intenzita vytápění, temperování, větrání, způsob využívání místností a prostor) až za dobu několika let. Toto konstatování je v souladu s praktickými zkušenostmi ze záplav na Moravě v r. 1997.
K vytvoření podmínek, aby zdivo objektů mohlo přirozeně vysýchat, patří zejména toto:
– v podlahách a podél obvodových stěn pod terénem by měly být zřízeny vzduchoizolační systémy;
– nově provedené omítky a jejich povrchové nátěry ve vnějším prostředí a uvnitř objektů musí být dostatečně paropropustné;
– dříve provedené obklady stěn, zvlášť hlavně nad terénem ve vnějším prostředí, by měly být obnoveny hlavně na zřízenou vzduchovou mezeru, uvnitř budov je lze obnovovat jen po dostatečném vyschnutí zdiva (zjistí se objektivním průzkumem);
– podél paty zdí by měl být povrch terénu nebo chodníků v paropropustné úpravě (kamenná nebo zámková betonová dlažba do písku)
K vyschnutí zdiva staveb dojde dále jen za podmínek, kdy budou jejich střešní krytiny a žlaby v dobrém technickém stavu a kdy nebude docházet k únikům srážkové vody z dešťových svodů na povrch terénu a do podzákladí. Do zeminy nesmí dále docházet k únikům dešťové a biologicky znečištěné vody z kanalizace, z přípojek a z odpadů a z instalací vodovodu uvnitř objektů. Voda stékající po povrchu terénu musí být odváděna od paty zdí.
Co s omítkami
Na základě zkušeností, které jsme získali při různých záplavách, se nám jeví nejvhodnější následující postup:
Kdy omítky neodstraňovat
- Na panelových a betonových stěnách
- V dobře podizolovaných novostavbách, pokud je omítka nová apod. (Doporučení: intenzivně vysoušejte, popř. za dobrého počasí větrejte a sledujte, zda dochází k vysoušení.)
Kdy raději oklepávat
- Jedná-li se o starší, nepodizolované domy, kde se projevuje prokazatelně kapilární vzlínavost vody (vlhkost stoupne nad místo, kde byla hladina vody).
- Tam, kde byl objekt zatopen kontaminovanou vodou
- Tam, kde zatopení trvalo několik dnů a zdivo je silně nasáklé(zbavíme-li zdivo omítky, urychlíme proces vysychání).
- Tam, kde byly problémy s vlhkostí a salinitou již před povodní.
Jak vysoko oklepávat
- Ideální: 1,5 násobku šířky zdiva nad čáru zatopení (při tloušťce zdiva 30 cm osekáváme 45 cm nad místo, kam dosáhla voda).
- Min. 40–70 cm ( pokud není stanoveno výpočtem (a) jinak).
Nejen oklepávat
- Při oklepání omítky je třeba vyškrábat starou maltu mezi cihlami do hloubky 2–3 cm. Zbavte vlhké zdivo co nejdůsledněji veškeré staré omítky.
- Odstraňte sádru ze všech míst, kde se nachází (elektroinstalace atd…)
- Okopanou, kontaminovanou omítku co nejdříve vyvezte z místností, ale i z blízkosti vašeho domu.
- Došlo-li k vysušení zdiva, aplikujte raději sanační omítku než omítku klasickou a dodržte technologický postup stanovený výrobcem (viz článek Sanační omítky nechají zeď dýchat).
Používání „vysoušečů“ a upozornění na nejčastější chyby
Jaké způsoby vysoušení známe
Přirozené vysoušení, tj. vysoušení, při kterém je využito přirozené proudění vzduchu otevřenými okenními nebo dveřními otvory. Je třeba mít však na mysli, že v době po záplavách obsahuje i vnější vzduch velké procento vlhkosti. Tím je přirozené odpařování vlhkosti, oproti normálním podmínkám, výrazně sníženo.
Pro urychlení cirkulace vzduchu mohou být používány různé ventilátory.
K vysoušení jsou velmi často používány různé technické prostředky – vysoušeče. Humanitární organizace a hasiči mají k dispozici několik druhů těchto vysoušečů:
Absorpční (kondenzační) vysoušeče. Při jejich používání dochází ke srážení (kondenzaci) vlhka obsaženého ve vzduchu. Je nezbytné důsledně dodržet pravidla pro jejich používání. Jejich nedodržením je účinnost vysoušečů výrazně snížena.
Horkovzdušné vysoušeče. Většinou se jedná o plynové, naftové nebo různé elektrické zářiče. Zvyšováním tepla vzduchu a zdiva napomáhají k urychlení odpařování vody z konstrukcí. I tady je třeba dbát pravidel k jejich používání.
Existují i jiné druhy vysoušečů (mikrovlnné atd…). Použít je ale mohou jen odborné firmy.
Zásady pro používání absorpčních (kondenzačních) vysoušečů
Na základě dlouhodobých zkušeností považujeme za nezbytně nutné, aby zapůjčování vysoušečů bylo konáno důkladně proškolenou osobou, a to až po osobním zjištění situace přímo na místě. K zajištění optimálního využití vysoušečů je třeba dodržovat následující zásady (jejich nedodržení snižuje účinnost přístrojů a v konečném důsledku se obrací proti obětem záplav):
- Před vysoušením je třeba odstranit všechny nečistoty způsobené povodní. Ze zdiva odstranit malbu. Stěny omýt vodou. Je-li nutné osekat omítky, započít s vysoušením až po jejich osekání a odstranění z místnosti.
- Zvolit vhodný vysoušeč nebo vhodné množství vysoušečů pro místnost, ve které mají být použity. Každý vysoušeč má jinou kapacitu. Při poddimenzování kapacity dochází ke kondenzaci vlhkosti na stěnách a oknech, při předimenzování ke zbytečné spotřebě elektrického proudu.
- Zabránit přístupu vzduchu z jiných místností nebo z venku. Je třeba utěsnit všechny otvory ve vysoušené místnosti tak, aby bylo maximálně zabráněno přístupu přirozeně vlhkého vzduchu do místnosti (po záplavách je vlhkost vnějšího vzduchu obzvlášť vysoká).
- Teplotu vzduchu ve vysoušené místnosti udržovat mezi 20-30oC (čím vyšší teplota, tím rychleji dochází k odpařování vlhkosti ze zdiva).
- Nevětrat! Do místnosti vcházet jen ze účelem vylití vody z nádobky vysoušeče (obvykle stačí jednou za 12 hodin).
- Vysoušeč(e) ve vysoušeném prostoru musí běžet nepřetržitě 24 hodin denně! Jejich vypínáním (přes den větrat, v noci vysoušet) je negativně narušen proces vysoušení a v konečném výsledku nedojde k žádné úspoře elektrické energie!
- Je-li dům podsklepen, je třeba zajistit nejdříve vysoušení sklepních prostor. Sníží se tím vzlínání vody do vyšších pater.
- Vysoušeče nechat nepřetržitě pracovat v jednom prostoru minimálně 3-4 dny. Pak je možné je přemístit do jiné místnosti. Po navzlínání vody k povrchu zdiva je třeba proces znovu opakovat. Vysoušení je pozvolný a dlouhodobý proces.
- Doporučujeme provádět průběžné měření vlhkosti zdiva kvalitními měřícími přístroji. Dobře zaškolený pracovník by měl dokázat určit dobu, kdy je třeba vysoušení pomocí přístrojů ukončit.
- Organizace, která vysoušeče zapůjčuje, musí provádět opakovanou instruktáž a kontrolu jejich využívání. Není-li tato zásada dodržována, dochází v mnoha případech ke špatnému používání přístrojů, a tak k navyšování nákladů.
Nejčastější chyby při používání absorpčních (kondenzačních) vysoušečů
- Nevyváženost výkonu přístroje, výšky promočení zdiva a objemu místnosti (viz bod 2 předcházejícího odstavce). Je-li místnost vysoká a výška promočení zdiva malá (např. 10 cm), je lépe zvolit raději jiný typ vysoušení.
- Nedostatečná utěsněnost místnosti. Netěsná okna, dveře bez prahů, otevřené komínové průduchy apod. jsou cestou pro cirkulaci vzduchu a tak ke snížení účinnosti přístrojů.
- Kombinace větrání a „vysoušení“ (den, noc). Jedná se o nejčastější chybu. Vzduch, přes noc zbavený vlhkosti a tak připravený k absorbování vlhka ze zdí, je ráno vyvětrán vlhkým vzduchem z vnějšího prostředí.
- Kombinace s horkovzdušným – plynovým vysoušečem. Vedlejším produktem spalování plynu je pára. Je-li ke zvýšení teploty vysoušené místnosti používán plynový horkovzdušný vysoušeč, dochází ke snížení efektu na vysoušení zdiva.
Zásady pro používání horkovzdušných vysoušečů
Vysoušeče ohřátím vzduchu (zdiva) napomáhají k urychlení odpařování vlhkosti ze zdí. I zde je třeba dodržovat určitá pravidla:
Horkovzdušné vysoušeče je vhodné využívat mimo jiné zvláště tam, kde nelze užít kondenzační vysoušeče, tedy v prostorech, které nelze uzavřít (chodby atd.) v příliš velkých místnostech a místnostech, kde bylo méně než 20 cm vody.
Horkovzdušný vysoušeč není vhodné nenechávat sálat na zeď z menší vzdálenosti než 70 cm.
Míří-li proud horkého vzduchu přímo na zeď, je nutné vysoušeč přibližně po půl hodině posouvat dál.
Je nutné zajistit větrání do volného prostoru mimo budovu.
Není vhodné používat v jedné místnosti horkovzdušné vysoušeče s otevřeným plamenem a vysoušeče kondenzační. Při spalování dochází ke vzniku vodních par a jejich hromadění v uzavřeném prostoru.
Na co si dát pozor při používání horkovzdušných vysoušečů
Zabránit, aby vzduch z vysoušené místnosti neproudil dál do domu. Je třeba zabezpečit větrání do volného prostoru.
Pozor na rychlé snížení vlhkosti, které může za určitých okolností vést k narušení statiky!
Je třeba dávat pozor na místa, kde je vedena elektroinstalace nebo vodoinstalace (zvláště je-li vedena v plastovém potrubí).
Závěrem upozorňujeme, že žádný „vysoušeč“ není všemocný prostředek, který nám v několika dnech upraví vlhkost zdiva na původní hodnoty. Jejich správným použitím může dojít pouze k urychlení procesu vysychání promočeného zdiva. Je třeba mít na mysli, že se vždy jedná o dlouhodobý proces. Pokud se však rozhodneme vysoušeče používat, je nutné zabezpečit kvalifikované předání potřebných informací a zajistit další, odborné kontroly. Bez nich nelze hovořit o skutečné pomoci.
Jak postupovat při údržbě studny a rozvodů
S čištěním studny je lépe počkat až do doby, kdy voda v okolí studny opadne a půda začne na povrchu prosychat. Teprve pak je vhodné studni odkrýt. Stěny se začínají čistit odshora, nejlépe kartáčem připevněným na tyči. K tomuto úkonu není potřeba používat pitnou vodu, stačí například voda z čištěné studně. Podle výšky vody ve studni začněte s postupným odčerpáváním nebo odebíráním vody a snižováním její hladiny. Odčerpanou vodou naplňte kbelíky nebo sudy na dešťovou vodu a později ji použijte na přípravu dezinfekčního roztoku.
- Studnu začít čistit po ustálení hladiny podzemních vod.
- Vždy dodržovat zásady bezpečnosti a hygieny práce. Před vstupem do studny svíčkou případně detektorem vyloučit přítomnost jedovatých plynů! Při práci používat ochranné pomůcky – rukavice.
- Nejdříve mechanicky vyčistit bezprostřední okolí studny a vnější stěny a vše opláchnout čistou vodou, event. opravit vnější kryt studny.
- Následně vyčerpat celý objem studny. Odstranit naplavené nečistoty a kal z vnitřku studny. Vyčerpávanou vodu a kal odvádět dostatečně daleko od vlastní i jakékoli jiné studny po sklonu terénu, aby se zabránilo druhotnému znečištění.
- Omýt vnitřní stěny studny a čerpací zařízení s použitím koncentrovanějšího roztoku desinfekčního přípravku (například 5% SAVO). Vše znovu opláchnout čistou vodou a vyčerpat.
- Nechat studnu naplnit vodou a v případě, že je voda kalná, pokračovat ve vypouštění a čerpání až do vymizení zákalu.
- Studnu desinfikovat přidáním prostředku pro desinfekci pitné vody (podle návodu k použití). Např. Savo – při první dezinfekci až tři polévkové lžíce na 1000 litrů vody. Jeden metr hloubky vody představuje při průměru studně:
0,8 m – 500 litrů
1,0 m – 785 litrů
1,2 m – 1131 litrů
Promíchat a nechat dostatečně dlouho působit – minimálně 24 až 48 hodin.
- Odčerpáním několika litrů vody dále vydesinfikovat potrubí a potřebné rozvody a studnu zakrýt deskou.
- Účinnost asanace je nutné ověřit laboratorními testy nejdříve 14 dní po provedené asanaci.
Desinfekční přípravky
Z přípravků schválených pro úpravu pitné a užitkové vody přicházejí v úvahu např.: AQUA STERIL, CARELA, PRESEPT, PHAR – X – AQUA, SAGEN, SAVO, SANOSIL, SBF, CL 65 T.
Kanalizace:
Oprava je nutná při viditelném porušení potrubí i porušení stavební konstrukce, ve které je kanalizace vedena.
– Prohlídka, oprava nebo čištění kanalizace jsou nutné v případě, že se odpadní voda vrací.
– U menších staveb lze provést jednoduchou zkoušku – rozpustíte světlou malířskou barvu a po vylití do zařizovacího předmětu sledujete v čistící šachtě u vyústění kanalizace z objektu zda množství zkušební tekutiny odpovídá. Ta se vylívá do nejvzdálenějšího zařizovacího předmětu od šachty, případně nejvzdálenějšího od šachty v části objektu kde je podezření na možné problémy v kanalizaci.
– U větších systémů nebo větších poruch lze využít specializované firmy, které provedou prohlídku kamerou.
– Je třeba otevřít čistící tvarovky (bývají na svislém odpadním potrubí nad nejnižší podlahou, na svislém potrubí po změnách směru, na potrubí vodorovném, které je zavěšené pod stropem např. ve sklepních prostorách) a šachty a zanesené potrubí vyčistit.
– Pokud jsou na potrubí uzávěry zpětného vzdutí, např. šoupátka a zpětné klapky, je třeba je také vyčistit a propláchnout (tato zařízení se používají, pokud jsou zařizovací předměty napojeny na kanalizaci pod úrovní okolního terénu).
– Žumpy je třeba vyvézt a nechat zkontrolovat statikem.
– U čistíren odpadních vod se odčerpá přebytečná voda, vyčistí se pohyblivé prvky a před uvedením do provozu je vhodná kontrola nebo alespoň konzultace příslušné odborné firmy.
Vnitřní vodovod:
– Pokud vodovod zůstal celou dobu pod tlakem pitné vody, je nutné jen očistit přístupné části a desinfikovat armatury.
– Pokud došlo k přerušení dodávky pitné vody, je třeba vodovod vypustit, desinfikovat a následně propláchnout. Na desinfekci použijte např. roztok chlornanu sodného v koncentraci min. 0,5 mg/l s působením min. 1 hod. Získáte jej na hygienických stanicích, kde rovněž podávají informace o rozborech vody.
– Při podezření na porušení potrubí vodovodu se musí udělat tlaková zkouška. Potrubí se naplní vodou, uzavře se hlavní uzávěr a všechny výtoky – např. roháčky před napouštěním WC, pračky, myčky, napojení stojánkových armatur u umyvadel apod. Na některou armaturu v potrubí se připojí tlaková pumpa a provede se zkouška tlakem. U nového potrubí se provádí 1,5 Mpa, u starých potrubí by se mohla provést i zkouška 1,5 násobkem max. provozního tlaku (obvykle 0,6 MPa). V průběhu zkoušky nesmí být pokles tlaku větší než 0,02 MPa, u plastových potrubí se po prvním natlakování ještě provádí dotlakování. Provedení tlakové zkoušky je vhodné ponechat odborné firmě – provede ji každá instalatérská firma, protože je to běžná součást předávání nových potrubí a řídí se jak normou, tak návody výrobců potrubí.
– Pokud došlo k porušení potrubí vodovodu, je třeba jej opravit a po opravě provést tlakovou zkoušku. Pokud je vyhovující, provede se desinfekce a proplach jako po přerušení dodávky vody – viz výše.
Co se zaplaveným automobilem?
– v případě uplatňování možného nároku na pojišťovně pořídit fotodokumentaci dokumentující výšku zaplavení a místo, případně obstarat zápis od policie nebo přizvat technika pojišťovny;
– zaplavené vozidlo nestartovat, neroztahovat, neodtahovat na laně (z důvodu možného poškození brzd), nejbezpečnější je vozidlo přepravit na autě nebo přívěsu;
– co nejdříve po zaplavení začít sušit interiér (sušit s dostatečnou obměnou vzduchu bez přímého působení horkého vzduchu);
– vozidlo svěřit k opravě do odborného servisu, servis nemusí být značkový, ale měl by dodržovat technologické postupy oprav stanovených výrobcem
Základní doporučení při opravě vozidla svépomocí:
– odpojit autobaterii (nejlépe vyměnit za novou)
– očistit automobil od bahna a nečistot, včetně dutin, vysušit sedadla a polstrování;
– provést kontrolu, vyčištění a vysušení elektroinstalace, se zaměřením na spojová místa a části nechráněné před vodou;
– provést kontrolu ložisek kol a jejich namazání;
– provést demontáž, kontrolu brzd a výměnu brzdové kapaliny;
– provést očištění a vysušení zadních skupinových světel, směrových světel, přední světlomety je lépe vyměnit;
– vyčistit palivový systém, vyměnit palivo, palivový a vzduchový filtr,
– provést kontrolu motoru a příslušenství (zaměřit se na vodu ve válcích)
– zkontrolovat a nejlépe vyměnit náplně v motoru, převodovce a posilovači řízení (nezapomenout vyměnit olejový filtr)
Na vozidlo opravené po záplavě s hladinou zatopení vyšší než pod středy kol není možné nahlížet jako na vozidlo před zaplavením. U takto opravených vozidel hrozí reálné riziko výpadku a poruch chodu motoru. Nelze také vyloučit riziko výpadků systémů ovlivňující bezpečnost provozu. U vozidel opravovaných v autorizovaných servisech se provádí záznam v servisní knížce a vozidlo samotné se obvykle značí na určeném místě. Otázkou zůstává stále častější poskytování záruky doživotní mobility, což se zpravidla odvíjí zcela individuálně od doporučení výrobce vozidla.
Uvedený příspěvek v žádném případě nemůže být chápán jako ucelený návod k opravám vozidel poškozených záplavou. Jako na závazný postup lze nahlížet pouze na obecné doporučení postupu při zaplavení, které je uvedeno výše ve čtyřech bodech.
Při zpracování tohoto materiálu byly použity materiály ADRA – Brožura Obnova bytových domů po záplavách a dále materiály MV – generálního ředitelství HZS ČR. Tyto materiály byly zpracovány ve spolupráci s různými odborníky ve stavebnictví apod.
Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje
Horova 10, 400 01 Ústí nad Labem