V září loňského roku se rozběhl další společný projekt děčínského zámku se saským zámkem Weesenstein. Jaké jsou jeho cíle jsme se zeptali kurátora zámeckých sbírek Františka Šumana…
Nový projekt vznikl ze společné potřeby obou objektů rehabilitovat původní zámecké interiéry. V našem případě je hlavním cílem vybavení nedávno opraveného jižního křídla. Nejraději bychom samozřejmě získali původní předměty ze zámku. Kolegové z Weesensteinu mají poněkud ulehčenou pozici v tom, že valná část původního vybavení jim zůstala přímo na objektu. Nikoli ovšem v expozici, nýbrž ve velmi špatném stavu v depozitářích. Jak se jim podařila rehabilitace salonu se vzácnými koženými tapetami se můžete přesvědčit sami, protože výstava na zámku Weesenstein začala již 23. března.
Pokud ale víme, na německé straně nespolupracujete pouze se zámkem Weesenstein…
V současné době se ještě podílíme na velice zajímavé výstavě, ta bude od 21. dubna k vidění v Městském muzeu v Pirně. Mapuje významné archeologické výzkumy, které v poslední době proběhly na zámku Sonnenstein v Pirně a na několika dalších místech. Vzhledem k úzké provázanosti obou příhraničních regionů mají pirenské nálezy pozoruhodné paralely v českém prostředí, mimo jiné i na děčínském zámku. Celá výstava se pak na podzim přesune k nám do Děčína.
Vraťme se ale k zámeckým interiérům. Jak známo, na zámek se již vrátila řada obrazů. Jak je to ale s nábytkem?
Doslova tristní. Na zámku musely být původně stovky, možná tisíce kusů. Část ovšem Thunové prodali, když se odsud stěhovali a zbytek byl ztracen či zničen po konfiskaci jílovského zámku. Tehdejší státní orgány z něj odvezly pouhopouhých sedm kusů nábytku.
Z jakých exponátů je tedy vytvořena současná expozice?
Ze dvou zdrojů. Zhruba polovina pochází z fondů Národního památkového ústavu, konkrétně z územního odborného pracoviště Liberec. Jedná se vesměs o takzvaný svozový materiál, tedy předměty zkonfiskované na šlechtických sídel, které následně nebyly zpřístupněny veřejnosti. Shodou okolností se do tohoto různorodého souboru dostala i jedna komoda z děčínského zámku. Druhou polovinu expozice tvoří předměty zapůjčené soukromým sběratelem.
Současná expozice vznikla již před osmi lety. Od té doby se nezměnila?
V posledních letech ji obměňujeme téměř každý rok. Neustále totiž přibývají další navrácené a zrestaurované obrazy. Některé další změny možná nejsou na první pohled tak nápadné, přitom ale mohou výrazně posílit zámeckou atmosféru. Příkladem budiž právě probíhající postupná oprava historických hodin v expozici. Pokud to bude jen trochu možné, rádi bychom ve spolupráci s šikovnými odborníky uvedli do provozu všechny hodiny, které v rámci prohlídkové trasy máme. Návštěvníky tak během prohlídky bude provázet jemné tikání a odbíjení.
Kompletní přestavba zámecké expozice by měla proběhnout v souvislosti se zařizováním místností v jižním křídle. Jaké exponáty je možno do těchto prostor získat?
Naštěstí se stále objevují další kusy, které kdysi zámkem prošly. Nedávno se nám například podařilo vypátrat menší soubor nábytku, který si po smrti knížete Franze Thuna jeho vdova převezla na zámek Peruc. Nejde o soubor početný, ale jeho část můžeme identifikovat na starých fotografiích z počátku 20. století. Pokud se nám podaří vyjednat jeho zápůjčku, znamenalo by to významné posílení autenticity nové expozice. Několik dalších kusů z thunovského majetku se po válce dostalo na zámek Sychrov. Odtud právě pochází zmíněná komoda, nebo dva hrací stolky již dříve objevené na zámku Zákupy. Další kusy z tohoto souboru byly ovšem přiděleny na nejrůznější místa, včetně například Úřadu vlády. Snažíme se nalézt jejich stopu. Bohužel, drtivou většinu vybavení zámku už dohledat nelze a budeme ho muset nahradit podobnými předměty.
Zdroj: www.zamekdecin.cz