Ve čtvrtek 14. února od 18 hodin se v nedávno zrekonstruovaném jižním křídle děčínského zámku vernisáží otevře výstava obrazů děčínského malíře Josefa Stegla ze soukromé sbírky pana Radka Pilka. Při této příležitosti jsme sběrateli položili několik otázek:
Kolik obrazů si návštěvníci výstavy budou moci prohlédnout?
Téměř celou moji sbírku, tedy více než dvě desítky obrazů, které průřezově reflektují Steglovu tvorbu. Najdeme zde jak klasické motivy z Děčína a okolí, tak plátna malovaná až po jeho nuceném odchodu do Německa. Víceméně všechny budou na veřejnosti vystaveny vůbec poprvé.
Od kdy vlastně Steglovy obrazy sbíráte?
Od roku 1996. Impulzem byla výstava v děčínském muzeu, kterou jsem paradoxně vůbec neviděl. Šel jsem se podívat na úplně jinou expozici a náhodně jsem zahlédl několik Steglových pláten, které se již v tu dobu sklízely. Okamžitě mě jeho dílo zaujalo.
A vzpomněl byste si na úplně první obraz, který jste získal?
Na ten si samozřejmě pamatuji velmi dobře. Šlo o pohled na údolí Labe z Čertovy vody. Dá se říci, že je to typický Steglův obraz jak námětem, tak zpracováním.
Sbíráte jen díla Josefa Stegla anebo i jiné autory?
Sbírám vše, co mě zajímá a co se týká Děčína či jeho okolí. Stegl mě ale přeci jen oslovuje nejvíce. Především svým pojetím, svým viděním světa a krajiny, kterou měl rád a kterou mám rád i já. Stegl byl velmi plodný malíř, koneckonců se malováním dlouhá léta přímo živil, proto je jeho dílo velmi rozsáhlé a některé náměty, např. pohled na Vrabinec nebo partie Labského údolí či Českého středohoří, se často opakují. Přesto žádné dva obrazy nejsou úplně stejné. Stegl je vždy dovede něčím ozvláštnit. Umí se podívat jinak, oživit stejný námět střídáním světlých a tmavých ploch. Navíc z jeho obrazů vždy cítíte, že maluje něco, co měl velmi rád.
Budou na výstavě také obrazy, které se naopak jeho tvorbě vymykají?
Steglovo dílo trochu připomíná strom. Hlavní linie je daná a stabilní po celou dobu. Z tohoto mohutného kmene ovšem vyráží mnoho větví, větviček a výhonků, které i znalce jeho díla leckdy překvapí. Na výstavě patří mezi takové obrazy například neobvyklý pohled na Arnoltice, nebo partie z České Kamenice. To je v kontextu Steglovy tvorby opravdu neobvyklý motiv – městský námět, který navíc nezobrazuje Děčín.
Těsně po válce byl Josef Stegl se svou rodinou odsunut do Německa. Pro malíře tak bytostně svázaného se zdejší krajinou to jistě musel být šok. Projevil se nějak na jeho díle?
Zcela bezpochyby. Stegl vlastně přišel o hlavní námět své tvorby. Jeho obrazy už jsou najednou chudší. Přestávají být tak líbivé, postrádají klid, domov. Stegl byl navíc okolnostmi nucen věnovat se tvorbě, která mu nebyla blízká, zobrazoval například šachty, doly nebo zemědělské práce na poli. A to přeci jen nebyla jeho parketa. Pořád za těmito obrazy cítíme dobrého malíře, ale najednou je jeho paleta výrazně chudší. Chybí barvy, emoce, zjednodušeně řečeno, chybí pocit domova.
Ovšem ani ve svém druhém domově Stegl nepřestal malovat Děčín a jeho okolí.
Ano, Stegl měl svou milovanou krajinu natolik v srdci, že ji mohl malovat po paměti. Jeho dílo bylo po válce hodně populární mezi dalšími vyhnanci, proto i v Německu vytvořil celou řadu obrazů s děčínskými náměty. Do konce života také svá díla podepisoval signaturou „Jos. Stegl – Tetschen“. Je ovšem zajímavé, že nikdy neučinil pokus se do Děčína znovu podívat, například jako turista. Snad si chtěl Děčín uchovat v srdci, tak jak si ho pamatoval.
Děkujeme za rozhovor.
[FŠ]
Zdroj: www.zamekdecin.cz
Informace k výstavě >>