Předvánoční čas je příležitostí vykonat něco prospěšného, udělat dobrý skutek. Děčínští basketbalisté již pravidelně před Vánocemi navštěvují dětské oddělení Nemocnice Děčín a v posledních letech také dětský domov v Krupce. Letos poprvé jsme zavítali i do dětského domova v České Kamenici, jehož obyvatelé čas od času zajedou do Děčína podpořit naše hráče při utkání. My jsme využili příležitosti jim tyto návštěvy oplatit a zároveň je trochu potěšit v období, kdy je ještě těžší trávit čas mimo domov.
Návštěva se uskutečnila v úterý 11.12.2012 a do dětského domova se vydal kapitán Jakub Houška, Mirek Soukup, Levell Sanders, Peter Sedmák, Luboš Stria, Jan Jiříček, Lukáš Linhart a Jakub Kaša. Jelikož se děti s hráči viděly osobně poprvé, byl úvod setkání trochu rozpačitý. Hráči se dětem v první řadě představili a zodpověděli jejich zvídavé dotazy. Po tom, co se trochu osmělily, se naopak i ony pochlubily svými výkony, kterých dosáhly v rámci sportovních klání mezi dětskými domovy. Došlo i na předvedení jejich talentu – dvojčata, které si všichni hráči oblíbili, předvedly ukázku cheerleadingu (vystupovaly také během utkání BK Děčín), kluci točení basketbalovým míčem na prstech a beatbox. Následovala „volná zábava“, kdy se hráči ponořili do stolních her. Soky s Jakubem Kašou si zahráli pexeso, Luboš a Lukáš Člověče nezlob se, Honza Jiříček s Ellem byli vyzvání k „partičce“ Černého Petra. Došlo i na hru na piano. Do role žáka se vžil Jakub Houška, kterého vystřídal Peter Sedmák, ale na druhé straně. Takže, když by někdo chtěl lekci na piano, víte , kam se obrátit :-). Jak čas postupoval, atmosféra byla více a více uvolněnější, došlo i na souboj v páce a tanec, konkrétně tzv. battle :-). Baskeťáci přivezli dětem několik dárků a plakáty jako vzpomínku na jejich návštěvu, které jim podepsali. Pak už zbývalo loučení, jenž bylo velmi dlouhé a vřelé. Doufáme, že budou další příležitosti setkat se s dětmi, ať v České Kamenici, nebo na basketu v Děčíně.
Tři hráčů jsme se po návštěvě zeptali na několik otázek:
1. Je návštěva dětí v dětském domově pro tebe novou zkušeností, nebo si už něco podobného zažil v jiném klubu?
2. Jaký je tvůj dojem z návštěvy v České Kamenici?
3. Který dotaz dětí Tě nejvíce překvapil, nebo pobavil?
4. Jaký zážitek budeš mít s touto návštěvou spojený?
Peter Sedmák:
1. Zažil jsem to v Novém Jičíně, byli jsme v dětském domově, kde byly mladší děti. Tady byly trochu starší, ale věděl jsem, do čeho jdeme.
2. Bylo to velmi příjemné. Děti byly zlaté, byla s nimi sranda. Popovídali jsme o všem možném, my jsme jim řekli, co děláme a ony nám zase vyprávěly své příběhy. Mám z návštěvy dobré dojmy.
3. Jedna slečna se nás zeptala, jaké máme platy. Tomu jsem se zasmál. Měly spoustu zajímavých a vtipných otázek.
4. Potěšilo mne, jak jsem učil hrát jedno malé děvčátko na klavír, které se velmi snažilo. Bylo to jednoduché a ona se to rychle naučila. To bylo moc pěkné a já na to budu rád vzpomínat. Pak tam byly 2 roztleskávačky, dvojčata. Zarazilo mne, jaké hezké a šikovné děti jsou v domově.
Luboš Stria
1. Zažil jsem to i v jiném klubu. Chodili jsme do dětských domovů, nebo do nemocnic. Bylo to v Kolíně, Poděbradech, myslím, že i v Pardubicích. Sám jsem také pracoval v dětském domově, takže to je pro mne příjemné.
2. Určitě jenom pozitivní, protože děti byly hodně spontánní . Rozdali jsme pár dárků, hodně úsměvů, hráli jsme si s nimi, sblížili se. Bylo to fajn.
3. Jeden menší chlapec se zeptal, proč máme na mikině nápis Hollywood, když hrajeme v Děčíne. Při tom my tam máme Hardwood, tak to jsem se smáli.
4. Určitě to, jak jsme se s dětmi nasmáli při hrách. To bylo nejpříjemnější. Učili mě i tancovat J
Levell Sanders
1. Když jsem hrál v Novém Jičíně, tak jsme dělali něco podobného. Nebylo to přímo organizováno klubem, ale jeden fanoušek mne poprosil, abych šel do dětského domova.
2. Pokaždé, když jdu na takovéto místo, tak je to pro mne trochu smutné. Protože ty děti nejsou se svými rodinami. Jedna dívka, která tam byla, působila hodně smutně.
3. Hodně otázek bylo vtipných . Nejlepší byla ta, když se nás jeden kluk zeptal, proč máme na triku Hollywood, když hrajeme v Děčíne (viz. odpověď Luboše Strii).
4. Určitě komunikace s dětmi, hry. Poprvé jsem hrál Černého Petra J V každém případě si budu pamatovat obličej té jedné slečny, která se moc nebavila a bylo vidět, že tam nechce být. A mně je samozřejmě jasné proč.
Zdroj: www.bkdecin.cz