Také v zimě můžete na děčínském zámku navštívit oblíbené noční prohlídky. Zeptali jsme se představitelů hlavních rolí Petry Nedvědové (PN) a Josefa Bartáka (JB) na jejich zážitky z účinkování v rolích pana hraběte a jeho choti. Máte oba dlouhé zkušenosti s ochotnickým divadlem. Proč jste přijali nabídku na účinkování v nočních prohlídkách?
PN: Mám ráda děčínský zámek a lidi kolem něho, moc ráda hraji s Pepou Bartákem. Baví mě, že mohu na chvilku nakouknout do jiné doby a navíc oblečená do krásného kostýmu. Vždycky jsem chtěla být herečkou, potom archeologem, historikem, baví mě průvodcování na zámku. Nočními prohlídkami si tak plním několik snů dohromady.
JB: Na nočních prohlídkách mě baví těsný kontakt s divákem. Někdy je to i těžké, když vidím každou reakci zblízka. Občas si říkám, kde jsem udělal chybu. Ale na každou noční prohlídku přijde jiné publikum, které reaguje odlišně a každé představení je tak unikátní.
Trpíte trémou?
PN: V divadle na velké scéně ano. Noční prohlídky už mám ale doslova vryté pod kůži. Přesto si před každým vystoupením do poslední chvíle pročítám text, i když ho umím. Je to můj malý rituál.
JB: Trému mám vždycky v první místnosti. Definitivně ze mě spadne při dialogu s Petrou, která je skvělá přihrávačka. Jsme už téměř jako manželé.
Noční prohlídky mají za sebou čtyři sezony. Stalo se vám něco, co Vás vyvedlo z míry?
PN: Zatím ne. Ale neustále si dávám velký pozor, když stoupám v širokých šatech na stupínek. Bojím se, že si přišlápnu sukni a elegantně se skácím před celým publikem.
JB: Několikrát. Například při letních prohlídkách ke mně najednou přistoupily dvě hezké asi 15leté slečny, vrhly se mi kolem krku a políbily mě. Dodnes nevím, kdo to byl. Nebo jindy přede mnou poklekli naši kamarádi a vyřídili mi uctivý pozdrav z Bedřichova.
Podařilo se vám nějaké přeřeknutí?
PN: Na konci prohlídky se ptám svého syna, jestli je pravda, že už jezdí na koni. Jednou se mi nějak popletlo divadlo se skutečností a moje otázka zněla: „Ty už prý jezdíš na kole?“
Ano, v nočních prohlídkách účinkují i Vaše děti. Jak to zvládají?
PN: To byl nápad zámku, který chtěl nějaké překvapení na závěr prohlídky. Zvládají to výborně, protože v prostředí divadla vyrůstají od malička. Ještě v 6. měsíci jsem hrála divadlo a v šestinedělí už zase. Barborku jsem kojila na jevišti.
Pro noční prohlídky máte speciálně ušitý historický kostým. Jak se vlastně nosí?
PN: Vcelku pohodlně. Vždycky mě ale do něj musí někdo zezadu zapnout. A jako každá žena mám vždy obavu, abych se do šatů vešla, i když byly šité přímo na mě.
JB: Na kostýmu je krásné, že opravdu v divácích vyvolá dojem důstojnosti. Dokonce i známí mi v něm přestávají tykat a oslovují mě pane hrabě. Menší komplikací je 25 knoflíků na blůze, které se mi ne vždy podaří správně zapnout. Ale jako běžný oděv bych kostým nosit nechtěl. V létě je v něm totiž velké horko a v zimě nezahřeje.
Je něco, co byste na nočních prohlídkách změnili?
PN: Neměnila bych nic, jen mě mrzí, že prohlídku nikdy neuvidím celou, tedy pokud si za mě zámek nenajde nějakou náhradu :-) Moc bych chtěla vidět příjezd koně, nebo výcvik vojáků na nádvoří.
JB: Mám problémy s některými jmény. Skoro všichni mají první jméno Jan a snadno se spletou. Ale historii změnit nemůžu. Ale také bych se někdy rád změnil v diváka, abych zažil první půlku prohlídky. V konírně se prý líbá podkoní se služebnou. Nebo bych si docela rád prohlédl, co tropí vojáci na hlavním nádvoří, protože k nám dovnitř dolehne jen výstřel.
[MV, FŠ]
Zdroj: www.zamekdecin.cz
Zdroj: www.zamekdecin.cz