Děčín 15. 11. 2011 – Pohádky většinou končí větou o šťastném životě až do smrti. Skutečný život, je složitější, a to i v případě, že jde o osamostatňování lidí s mentálním postižením. Co tedy bude po ukončení služby Podpora samostatného bydlení?
Lidé s postižením, kteří chtějí pracovat a bydlet samostatně, si najdou příslušnou sociální službu a asistenci. Následuje snažší či složitější proplutí všemi úskalími pracovního tréninku, hledání zaměstnání a samostatného bydlení. Poté vstup do skutečného života bez pohodlné, ale zneschopňující ulity velkého ústavu.
Člověk pak bydlí samostatně a má dostatek dovedností potřebných pro chod své domácnosti. Často ale chybí funkční rodina či skupina blízkých kamarádů – a z toho pramení obavy klientů, jejich opatrovníků i odborných pracovníků příslušných úřadů: Co když se po ukončení služby dostane člověk do neznámé situace? Objeví potřeba naučit se něco nového, s čím se uživatel v průběhu služby nesetkal? Možná si koupí nový mobilní telefon, možná se nejbližší pobočka pošty přestěhuje, možná mu sousedé vytopí byt…
Občanské sdružení Jurta nabízí řešení formou tzv. monitoringu. Jde o návaznou službu po ukončení Podpory samostatného bydlení spočívající v občasné nepravidelné asistenci. „Služba Podporovaného bydlení je omezena na dva roky, lze ji však prodloužit – a to až na čtyři roky celkem. Délka trvání monitoringu je odvislá od potřeby klienta, od jeho individuálních možností a schopností se s novou situací vypořádat. Klient sám si určuje i intenzitu podpory.“ upřesňuje Mgr. Petra Tanglová, zkušený kouč samostatného bydlení. Díky monitoringu lidé získávají jistotu, že nezůstanou „na všechno sami“.
Jitka Kurusová
propagace a PR
Občanské sdružení Jurta
jitka.kurusova@jurta.cz
tel: 774 775 008