Děčínští basketbalisté budou v nadcházející sezoně obhajovat nejen zisk bronzových medailí, ale také svou báječnou vizitku, jíž si vyrobili v semifinálové sérii proti Nymburku. S Levellem Sandersem, mužem, jehož ruce i v kritických chvílích krotí míč s nadpozemskou noblesou, jsme probrali krom jiného jedinou letní změnu v děčínském kádru i situaci okolo českého národního týmu.
Přeci jen už nejste nejmladší, přesto máte neustále motivaci hrát. Čím to je, že se letos zase těšíte na blížící se sezonu?
Je sice pravda, že už nejsem mladý hráč, ale moje láska k basketu je stále stejně veliká, jako když jsem byl mladý. Vím, že se moje kariéra chýlí ke konci, a tak se snažím užívat si hry, dokud ještě můžu. Moji známí, kteří už museli ukončit kariéru, mi říkají, jak moc jim basket chybí, a neustále mi radí, abych si vychutnal každou vteřinu hry.
Tým Děčína v létě provedl pouze jednu změnu na soupisce. Jak velká to může být výhoda?
Určitě to bude znát. Díky tomu, že se kádr skoro nezměnil, nebudeme muset trávit čas tím, abychom se na hřišti navzájem poznávali. Je dobře, že tým zůstal pohromadě.
Jedinou novou tváří v Děčíně je rozehrávač John Boyer. Tipuji, že jste si o něm určitě zjišťoval nějaké reference…
… zatím jsem o něm slyšel jen od kouče Budínského a ten se o něm vyjadřoval pochopitelně pozitivně. Hovořil jsem už i se samotným Johnem, když jsem ho vítal v našem týmu. Věřím, že je to dobrý hráč, ale nebude to mít snadné – bude to jeho první sezona v Evropě a bude si muset zvyknout stejně jako ostatní nováčci ze zámoří na jiný basketbal.
Z týmu naopak odešla hvěda Will Hatcher. Myslíte si, že přesto můžete s Děčínem ještě vylepšit své umístění z loňského roku?
Myslím si, že naším cílem by stále mělo být jediné: stát se nejlepšími! A já jsem přesvědčen o tom, že se od loňska ještě můžeme zlepšit. Sice jsme zažili dobrou sezonu, ale na jejím konci jsme byli všichni moc zklamaní. Cítili jsme, že jsme mohli sérii s Nymburkem vyhrát! Oni ale byli lepší v klíčových okamžicích, a právě proto nás vyřadili a nakonec vyhráli celou ligu.
Na konci loňské sezony se spekulovalo o tom, že Děčín posílí Corey Muirhead. Víte o tom něco?
Myslím, že to vzniklo proto, že jsme s Coreym dobří přátelé. Lidé si asi proto mysleli, že budeme chtít hrát spolu v Děčíně. A možná ještě víc fanouškům zamotalo hlavu to, že se Corey bavil s trenérem Budínským při All-Star Game v Pardubicích. Všichni pak začali tvrdit, že spolu domlouvali Coreyho přestup do Děčína. Teď je ale Corey v Pardubicích a vy můžete vidět, že není dobré věřit všemu, co lidé říkají.
V České republice pobýváte hodně dlouhou dobu, tudíž už dobře znáte českou mentalitu. Co soudíte o tom, že spousta potenciálních reprezentantů letos odmítla svoji účast v českém národním týmu?
Myslím si, že hlavním důvodem, proč spousta hráčů nereprezentuje, je prostě fakt, že se budou hrát pouze zápasy divize B, které pro hlavní hvězdy nejsou moc důležité. Vzpomínám si na mistrovství Evropy ve Španělsku – tam se váš národní tým probojoval a všechny hlavní hvězdy reprezentovaly. Uvidíte, že pokud se zase na Euro dostanete, nejlepší hráči budou opět chtít hrát. Abych řekl pravdu, od těch, co odmítli reprezentovat proto, že jde o divizi B, to není moc fér. Podle mě je velkou ctí reprezentovat svoji zemi a každý, kdo má příležitost, by měl v národním týmu hrát. Na druhou stranu má tahle situace alespoň jednu výhodu – příležitost v nároďáku dostanou noví hráči. Ti sice možná nejsou tak dobří, jako většina těch, co odmítli, na rozdíl od nich ale chtějí reprezentovat svoji zemi.
Před pár lety se hovořilo o tom, že i vy byste mohl získat české občanství a posílit náš národní tým. Jak blízko jste ve skutečnosti české reprezentaci byl?
Všechno to začalo tím, že se mě Pavel Budínský, který byl v tu dobu u reprezentace asistentem, zeptal, jestli bych za český tým chtěl hrát, kdybych měl občanství. Já jsem řekl, že ano, a on na to, že se pokusí zjistit, co se pro to dá udělat. Vím, že se v tom pak angažoval i Pavel Stara (tehdejší generální manažer Děčína – pozn.), ale myslím si, že to zdárnému konci nebylo tak blízko, jak si lidé mysleli. Takový zisk občanství je dost komplikovaný a Maurice Whitfield ho přede mnou získal jenom proto, že měl za sebou nejmocnějšího muže českého basketu, pana Janstu.
Spousta vašich spoluhráčů z Děčína trávila svoji letní dovolenou u moře. Naopak dobrodružný křídelník Luboš Stria se vydal objevovat divokou krásu Kavkazu. Jaký typ dovolené vyhovuje vám?
Já nejsem jako tihle kluci. Podívejte se, oni hrají celou sezonu doma, takže pak pochopitelně chtějí vyrazit do jiné země. Já jsem deset měsíců v zahraničí (i když považuji Českou republiku za svůj druhý domov), a tak se na léto vracím tam, odkud pocházím. Relaxuji se svojí rodinou, trávím čas s přítelkyní a nepotřebuji žádné hotely. Navíc žiju na Floridě, takže když mám chuť jít na pláž, není to pro mě problém. Ostatně, poslední dva dny (minulý víkend – pozn.) jsem zrovna na pláži byl. (usmívá se)
Foto: www.romanvalenta.com
Zdroj: www.nbl.cz / www.bkdecin.cz