Stejně jako dříve, i letos byl režim dne podřízen cvičení, takže stěžejní náplní dne byly tři tréninky: jeden před snídaní, druhý před obědem a třetí před večeří. Vstávalo se na osmou hodinu, kdy začínala právě ranní praxe. Zbytek dne byl kromě jídel vyplněn zábavným programem. Děti se věnovaly „celotáborové hře“, plnily úkoly, seznamovaly se s historií karate, japonskými slovíčky, připravovaly se na zkoušky, bavily se při různých hrách a dalších aktivitách. Velice zajímavou a vtipnou částí dne byly také večerní programy, pokaždé v jiném duchu. Zúčastnili jsme se například hry Kufr, Divadelního představení, Casina a dalších.
Cvičilo se opravdu zodpovědně, několikrát denně, a to jak v den příjezdu, tak v den odjezdu. Stejně tak výsledek závěrečných zkoušek hovoří v prospěch – všichni začátečníci složili svůj první, bílý, pás a z ostatních jen zlomek na zkoušce neuspěl. Během trénování jsme přirozeně odhalili spoustu chyb, propotili nejedno kimono, ale na druhou stranu jsme díky zaměření soustředění, poznali účinnost svých technik při správném provedení a také zlepšili svoji fyzickou kondici. Některými proklínaný (a pro každého bolestí unavených svalů tvrdě zaplacený) výběh na blízký kopec Dymník byl zajímavým zpestřením tréninkového plánu a také důkazem, že rozvoj v karate nelze omezovat jen na cvičení v dojo (tělocvičně) a kimonu.
“Natrénovali jsme tu hodně a viděl jsem, že všichni poctivě. Všiml jsem si také, že řada z mých žáků udělala velký pokrok už v průběhu soustředění. Teď jsme všichni ideálně připraveni na další trénink, neboť naše tělo si zvyklo na zátěž a naše techniky se vytříbily několikanásobným opakováním. Ale je třeba nepolevit a pamatovat na slova pana Funakoshiho, který tvrdil, že opravdové karate je jako horká voda, která chladne, když ji stále neohříváme.”
Jan Steklý – předseda Karatedó Steklý