Poněkud ve stínu velkých stavebních prací, které probíhají na děčínském zámku, stojí postupná obnova drobných památek. Jednou z nich je erb hraběte Václava Josefa Thuna na fasádě západního křídla.
Při pohledu z nádvoří děčínského zámku na sebe hlavní pozornost strhává zdobné průčelí západního křídla. Právě sem byly během poslední přestavby na konci 18. století koncentrovány hlavní společenské a reprezentační místnosti. Architekt proto pojednal tuto část mnohem náročněji, aby tak zdůraznil její význam v zámeckém organismu. Součástí výzdoby je mimo jiné také pískovcový erb iniciátora celé přestavby Václava Josefa Thuna. Z písemných pramenů víme, že pochází z roku 1789 a vytesal jej ústecký sochař Johann Schusster.
Stejně jako celý zámecký areál nebyl erb po odchodu vojáků v dobrém stavu. Paradoxně tentokrát nebylo na vině zanedbání údržby, nýbrž naopak nevhodný restaurátorský zásah provedený na přelomu 60. a 70. let 20. století. V okamžiku rekonstrukce západního křídla stav erbu volal po obnově, ke které bohužel nedošlo. „Na jaře loňského roku byl pískovcový kámen již extrémně narušen a drolil se při sebemenším doteku,“ říká kurátor děčínského zámku František Šuman. „Silně zvětralé byly zejména tzv. klenoty v horní části, ze kterých odpadávaly kusy velikosti vlašského ořechu.“ Vzhledem k tomu, že erb je umístěn přímo nad hlavním vchodem do zámku, byla situace téměř kritická. Při dalším odkladu zásahu by mohlo dojít k ohrožení návštěvníků a ztrátě podstatných částí památky.
Restaurování kamenného erbu o váze zhruba 600 kg není jednoduchou ani levnou záležitostí. Zvláště pokud má být provedeno tak, aby zásah skutečně vydržel a nebylo ho třeba v dohledné době opakovat. Správa Zámku Děčín, p. o. proto podala žádost do programu Ministerstva kultury „Podpora obnovy nemovitých kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností“ a podařilo se jí získat částku 217 000 Kč.
V rámci nezbytného zásahu byl erb sesazen a převezen do restaurátorského ateliéru. Tam byl nejprve odstraněn neprodyšný nátěr z dob posledního restaurování, který se z velké části podepsal na současném stavu památky. Potom musel být erb pomocí speciální technologie pod tlakem napuštěn zpevňující látkou, která pronikla hluboko do struktury kamene a scelila jej. Následovalo zhotovení zcela nových klenotů z umělého kamene.
V rámci restaurátorského zásahu byly také odebrány vzorky barevnosti a proveden laboratorní průzkum, který přinesl zajímavé poznatky. „Před zahájením restaurování jsme předpokládali, že erb původně nebyl barevný, protože tinktury neboli erbovní barvy jsou na erbu naznačeny reliéfním šrafováním. Průzkum ovšem jasně prokázal, že bezprostředně po dokončení erb získal barevnou podobu. Proto jsme přistoupili k obnově jeho původní barevnosti. Podle historické fotografie jsme navíc nechali doplnit také kovové detaily, například roh jednorožce či hroty praporců,“ říká Šuman.
Restaurátorský zásah trval několik měsíců a byl definitivně ukončen 9. června navrácením erbu na původní místo.